43/2019

Nejsem si úplně jistý, jestli někoho v regionálním tisku zajímá pár zážitků skoro padesátiletého učitele, který se bez větších příprav vydá poprvé za velkou louži, ale nedá mi to.

Rájem pro mě byl národní park Everglades. Nikdy jsem nebyl blíže rovníku, a tak mě udivovala pestrost ptactva a plazů. Hned druhý den jsem na googlu vyhledat místa, kde lidé fotili aligátory, zadal si je do mapy a vyrazil. Nakonec jsem zjistil, že tito současníci dinosaurů jsou takřka všude, včetně golfového hřiště nedaleko mého ubytování. A lidi s nimi žijí v souladu. Prostě si hlídají bazény, dávají cedule i k těm nejmenším jezerům ve městech, nekoupají se s nimi, nepošťuchují je.

Aligátoři, hadi, mývalové, různé druhy želv, ještěrky pod každou keší, kondoři nad každým tenisovým kurtem, na němž se potí bohatí důchodci … jen kapustňáka jsem neviděl.

Nejprve jsem pobýval ve městě Naples. Byl jsem tam nejmladší, když nepočítám hispánské zedníky, střihače trávníků a obsluhy benzínek. Ráj důchodců. Poté v Miami, na Miami Beach. Tam jsem byl zase nejmladší, aspoň mentalitou. Ženský oblečení jako chlapi, muži jako ženy. Vůně trávy, celodenní diskotéka. Dvě stě kiloví černoši ověšení řetězy i týpci, co z posilky vylézají jen proto, aby se předvedli.

Zkoušel jsem keškovat, ale moc to nejde. Američané jsou neuvěřitelně sdílní, usměvaví a hlavně se furt chtějí seznamovat, pomáhat, přát super pobyt. Když jsem nakoukl do mobilu, zadal si souřadnice a začal něco hledat, hned ke mně někdo přiběhl a ptal se, jestli nejsem lost a nepotřebuji pomoct.

Projevuje se to i na silnici. Auto byla má největší obava. Nevyspalí jsme přiletěli do Miami, jen s debetní kartou a potřebovali jsme si večer půjčit auto, vymotat se sítí osmiproudých silnic a přejet napříč Floridu. Přes všechna upozornění na netu, nám auto půjčili i na debetní kartu, bylo to jednodušší než nákup v Lidlu. Navigace offline fungovala skvěle, nikdo na vás netroubí, všichni jedou v poklidu, nikdo nepřekračuje rychlost, když je potřeba, s úsměvem vám dají přednost.

Polákům právě zrušili vízovou povinnost, takže polské aerolinky posilují linky za moře. A z Prahy do Varšavy to létá pětkrát denně. Ani kontrola imigračního úředníka není takovým strašákem, jak popisují na youtube. Vadila spíše jen fronta. Sejmou vám otisky, vyfotí si oči, poptají si, jestli jste v Americe poprvé a kde budete bydlet. Pět minut a jste v Americe. Málokdo řeší vaší blbou angličtinu, obzvlášť v Miami plném Kubánců a Haiťanů.

Tak jsem se rychle vypovídal a teď na nějaké novinky.

Zprávy, které jsem si nevymazal z mailu, obsahují třeba tyto informace:

V areálu českolipské čistírny odpadních vod se na začátku prosince zkušebně spustí technologická jednotka na zpracování bioplynu z bioodpadu ČOV. Bioplyn bude sloužit jako alternativní pohonná hmota. Naplní se tak heslo, které kdysi kolovalo na internetu: Vaše hovna, naše radost. Testování v Lípě má prokázat možnost využití bioplynu v menších a středních městech. Projekt je z dílny společnosti Mega a. s.

Včera se otevřel vánoční trh na Königsteinu. Motem 24. ročníku trhu „Fanfaire - jarmark jako před 100 lety“ navazuje Königstein na historickou tržní tradici na pevnosti.

Prohlášení náměstka hejtmana Přemysla Sobotky k aktuální situaci po výbuchu v Hamru na Jezeře:

„Týden po tragické události v Hamru na Jezeře se jen potvrdilo, že ochrana zdraví musí být absolutní prioritou pro všechny složky IZS. Jsem rád, že ředitel Krajského hygienické stanice v Liberci MUDr. Valenta vydal své nařízení o kontrolách zasažených osob a vedení Zdravotnické záchranné služby LK, Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR dělá maximum v rámci svých rezortů. Mají mou maximální podporu. Také je třeba poděkovat vojákům z Liberce, kteří dekontaminovali sanity. Počet kontaminovaných osob je přes 60, z toho 23 zaměstnanců ze záchranky. Nechci hodnotit materiální škody, jsou pro mne druhořadé, sanity můžeme nahradit, lidské zdraví je nezaplatitelné. Všem zasaženým přeji brzké uzdravení a děkuji našim záchranářům za práci, kterou odvedli na místě výbuchu. Jsou to profesionálové.“

Jako učitele chemie mě tato událost samozřejmě zaujala. A opět mi připomněla, jak nebezpečné chemikálie mohou být a že je potřeba od začátku života budovat v lidech respekt.

Desátý ročník FestKlipu, soutěže amatérských videoklipů, sice nepřinesl žádný úspěch na Českolipsko, ale je to zajímavý průřez českou amatérskou scénou. A třeba tam objevíme nějakého budoucího účastníka Všudybudu. Videoklipy najdete zde.