39/2018

Doba temna skončila, chtělo by se napsat. Ve středu složili slib noví zastupitelé a hned zvolili nové vedení města, včetně starostky a dvou místostarostů.

Připomeňme si, že novou starostkou České Lípy se stala Jitka Volfová (ANO). Prvním místostarostou byl zvolen Jaroslav Turnhöfer (Živá Lípa) a druhým bude Martin Brož (ANO). Uvolněným radním se navíc stal Michal Prokop ze Živé Lípy.

Radu města tvoří: Jitka Volfová (ANO), Martin Volf (ANO), Martin Brož (ANO), Roman Hejna (ANO), Jaroslav Turnhöfer (Živá Lípa), Štěpán Slaný (Živá Lípa) a Michal Prokop (Živá Lípa).

Jak jsem už psal po skončení voleb, za sebe jsem spokojený. V zastupitelstvu je velké množství lidí, kterým důvěřuji. O Lípě píši více než patnáct let. Vím, kdo se o dění ve městě skutečně zajímá a kdo se jen chodí předvádět na akce, případně nikam nechodí.

Pozitivně vnímám hlavně kandidáty Živé Lípy, případně Piráty a některé další jednotlivce. ANO je v tomto směru pro mě neznámou, její kandidáti se svezli s celonárodní (pro mě stále nepochopitelnou) oblibou Andreje Babiše. Jestli se předsedovi vlády něco nedá upřít, pak skvělé PR a výběr osobností. Zmíněné PR přenesl do regionů. Jitku Volfovou považuji za osobnost, která bude oblíbenější než končící starostka. A bude se umět lépe prodat. Ví, kde se má vyskytnout, jak se nechat vyfotit, její facebook není nikdy mrtvý. Ale jen o tom to není.

Věřím, že z mého pohledu pisálka největší slabina města – totiž neschopnost normální komunikace – bude odstraněna. Proto jsem psal o konci doby temna. Jak rychle se podaří opravit chodníky, revitalizovat sídliště, zajistit novou knihovnu, nové divadlo, vyřešit problém s tisíci zahraničními dělníky, budeme moci zhodnotit až po několika letech. Ale z hlavních tahounů koalice cítím velkou vůli a nadšení. Cítím pozitivismus.

Poprvé za dobu, co píši, nebude o městě rozhodovat ODS. Beru ji za už tradiční stranu, ale Lípě momentálně nemá moc co nabídnout. ČSSD se na výsluní moc neohřála, i když znovu opakuji, že zdejší ČSSD nedopadla tak špatně jako ve zbytku republiky. Ale Romana Žatecká nepřesvědčila. Příliš se všemi válčila a věřila lidem, kteří se k ní přisáli. Pár let v opozici těmto stranám prospěje. Třeba se zkonsolidují, nasají nové lidi. Nepovažuji za nějak moc prospěšné do budoucna, kdyby definitivně skončily v nějakém pomyslném propadlišti dějin.

Ještě se vrátím k Andreji Babišovi. Já bych si vážil členů ANO, kdyby i na regionální úrovni dokázali jasně říct, co si vlastně o svém předsedovi myslí. Přece nemůže někdo ANO považovat za demokratický subjekt, když jeho členové mlčí k chování, minulosti, současnosti, povaze svého předsedy. Osobně bych byl rád, kdyby Jitka Volfová telefonní číslo na Andreje Babiše neměla. Kdyby nám vládla bez konzultací s ním. Ale pak nevím, jestli má smysl chtít ta nová divadla, knihovny apod. Nejsme snad ještě tak daleko, aby se bez největšího magnáta v zemi nedalo nic postavit?

Možná jsme. Uvědomil jsem si, že za vlády Babiše se mi zvýšil plat největším skokem v životě. A prý se ještě zvýší. (Byť ty skoky jsou vždy o něco menší, než se píše v novinách.) Možná dosáhne i šedesáti procent průměru vysokoškolsky vzdělaných lidí v Česku. Prakticky si nás kupuje všechny, ať už k němu sympatie chováme nebo ne.

Už filozofuju. Přitom je takových témat. Opravdu se prodal hotel Merkur a bude z něj ubytovna, jak proletělo sociálními sítěmi? Proč do bývalé lékárny chodí bočním vchodem Mongolové? A fakt do Lípy přijde dalších tisíc cizinců?

Přihřeji si jednu svou starou Štafetu – v Novém Boru do konce roku vystavuje rytec Arno Čančík (upozorňovali jsme zde).  Mihnul se i mou Štafetou – opravdu zajímavá osobnost Českolipska.   

A malé genealogické okénko na závěr. Ve čtvrtek po rodičáku jsem se odreagovával prohlížením matrik a narazil jsem na skutečnost, že z naší větve na Mladoboleslavsku se odštěpili nějací Riedlovi. Ráno mi to nedalo a volal jsem našemu staronovému zastupiteli Janu Riedlovi a ptal se ho na jeho babičku, dědu i tetu. A ano. Jsme příbuzní, byť náš společný předek pochází z osmnáctého století. A ještě více mě potěšilo, když mi napsal: „Nyní ale pro Vás zřejmě zajímavější postřeh. Můj strýc Josef Rýdl, nar. 1903 v Čižovkách, učil češtinu a němčinu v letech 1929-1937 na gymnáziu v České Lípě a po osvobození do 25. 2. 1948 vedl gymnázium jako ředitel. Prakticky v okamžiku převratu musel odejít a dále učil v Mladé Boleslavi.“

Pátrání v matrikách je jedno z největších dobrodružství mého života.

Když jsem nyní hledal nějakou ilustrační fotku z uplynulého týdne, uvědomil jsem si, že jsem slíbil pár slov o oslavách 17. listopadu v České Lípě. Byly důstojné. Byť nostalgie na mě nepadla. Spíše mi udělalo radost, že se na náměstí dostavilo hodně mých studentů. Líbilo se mi slovo naší paní ředitelky Heleny Paszekové.