Dnes to bude takový soubor různých tipů na akce či další produkty České Lípy. Vždy, když se pokusím shrnout, co se v Lípě děje a jak to nestíhám, vzpomenu si na bývalou místostarostku a její představu Lípy jako mrtvého města.
Kromě Českolipského divadelního podzimu a už běžící akce Lípa Musica se chystá na podzim další festival. Dostal název Všehost a podtitul „festival života Česká Lípa“. Katka Nesvadbová mi k němu napsala toto: "Jsme lidé z České Lípy a okolí, kteří pracují a tvoří s láskou. Rádi se setkáváme, inspirujeme, propojujeme. Tvoříme každý svým způsobem. Někdo šikovnýma rukama vytváří výrobky nebo masíruje, jiný rád tančí a cvičí, další pečuje o přírodu, některý z nás je lektor osobního rozvoje či terapeut a pořádá workshopy a semináře, rád zpívá či hraje na hudební nástroje nebo s láskou připravuje zdravou stravu... Pečujeme o děti, o ženy, o muže, o miminka, o seniory. Všechny nás propojuje láska k naší práci, láska k životu a k setkávání. A v létě uzrál nápad několika z nás (a přidávají se další a další) podělit se o naše radosti a práci i koníčky s vámi. Každý pondělní večer se scházíme a připravujeme pro vás Všehost - festival života Česká Lípa, který se koná 12. a 13. října mezi 9. a 19. hodinou v již zaběhlých i nových centrech České Lípy. A co vás s námi čeká? Bohatý program zážitků a zajímavých setkání, která vás mohou inspirovat a obohatit životy nás všech. Pojďme společně tvořit život v našem městě a užít si nejen tento nevšední víkend."
Přidávám plakát.
V březnu jsem vydal rozhovor s Pavlem Kohoutkem (zde). Jeho kapela tcheichan se pro mě stala jedním z největších hudebních objevů roku. Rozhovor si na i-novinách přečetlo více než čtyři tisíce čtenářů. Tcheichan nyní natočil povedený videoklip. Propaguje v něm Jičínsko, dokonce byl i finančně podpořen Jičínem. Dobrý nápad, jak pozvednout hrdost na město. Tak kdo natočí Českolipana?
Velkou radost mi udělalo, že mezi první držitele stříbrné plakety našeho města patří můj bývalý kolega Tomáš Hoskovec. Dostal ocenění s názvem Poděkování starostky za rozvoj kultury a podporu začínajících kapel a nadaných muzikantů, kterým zajišťuje zázemí i první veřejná vystoupení.
V pátek se odehrál další koncert projektu Škola rocku v klubu Luxor. Pět kapel, asi tři sta lidí. Skvělý zvuk, radost z hudby. Pro mě samozřejmě i trochu bolest, protože jsem najednou potkal tolik svých bývalých studentů.
Fotky mi v sobotu ráno poslala Bára Macková.
Z gymnázia přišla i další skvělá zpráva. Martin Legeza ze třetího ročníku je autorem právě vydané kuchařky s názvem 12 měsíců v české kuchyni. Kniha je sestavena opravdu podle měsíců, začíná navíc měsícem září, který, jak v ní sám Martin uvádí, je pro něj jako pro studenta stále stěžejní. A nejenže jídla z české tradiční, ale i moderní kuchyně během roku vybral, také je nafotil a doplnil každou kapitolu úvodním textem, leckde s malým osobním příběhem.
Ještě si troufnu přihřát okenskou polívčičku. V Oknech nejen že uvažujeme o vydávání časopisu, ale založili jsme si malou TV Okna. Žáci a hlavně žákyně si hrají na moderátory, kameramany a střihače a představují školu veřejnosti. Oni ještě nemůžou být na facebooku a podobných sociálních sítích, tak jsem slíbil, že jim pomůžu s propagací. Budu rád, když si jejich videa prohlédnete, když je olajkujete a vůbec nejlepší bude, když se stanete odběrateli jejich kanálu. Slibuji, že je navedu, aby se snažili natáčet přiměřeně často. A taky slibuji, že budou mít radost. Nikdy mě nenapadlo, jaký je youtube pro tuto generaci fenomén. Oni se mezi sebou prakticky nebaví o televizi, o seriálech, oni řeší youtube, youtubery. Ale pokusy mi také přinášejí takové, které objevili na této síti. Je to jako u všech věcí – jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Přijde mi lepší, když budou něco tvořit, než když budou jen konzumovat.