Zastupitelstvo doslova o hovnu. Místo osmileté docházky bude desetiletá aneb školství ode zdi ke zdi. Pecka týdne: Simona Stašová.
Minulý týden jsem se rozhorlil nad výzkumem školní inspekce, jehož cílem má být zjistit, kolik Romů navštěvuje "obyčejné" české školy (zde). Z podobného soudku je i zavádění jednoho povinného předškolního roku. Zatímco někteří konzervativci typu mladého Klause navrhují školní docházku spíše zkracovat a ušetřit na těch, co se jim do školy a následně do práce vůbec nechce, socialistická vláda se prakticky vrátila k modelu desetileté povinné školní docházky.
Pro zajímavost: v současnosti chodí do školek více než devadesát procent předškolních dětí. Mimo socialistický dohled je tak asi devět, možná deset tisíc pětiletých. Zhruba dvacet procent z nich jsou ti, kvůli kterým se toto opatření zavádí – tedy tzv. sociálně slabí. Ano, je dobře, že se něco dělá, ale opět se hledí jen na zájem menšiny, vůbec se nebere v potaz, že existuje cca osm tisíc dětí, jejichž rodiče se svobodně rozhodli dítě do školky nedávat. A ne kvůli tomu, že mají laxní přístup nebo chtějí ušetřit.
Ten rok bude samozřejmě stát platit, takže na tomto kroku vydělá devadesát procent plodné populace, která ušetří za školku.
Já si svůj první den ve školce pamatuji. Chodil jsem do ní jen půl roku, jinak si mě máma nechávala do poslední chvíle doma. Než musela nastoupit do práce. Do té doby jsem se cítil daleko svobodněji. Vstával jsem si, kdy jsem chtěl (jsem skřivan, takže spíše brzy), vypil jsem si svoje teplý mlíko, snědl loupák, a pak jsem lítat až do oběda po zahradě, než mě někdo zavolal k obědu. Byl jsem zvídavý: kopal jsem metro do Austrálie, učil se slepičí řeč, hrál tenis proti zdi, dělal si z lískových prutů šípy atp. Pak mě jednoho dne strčili do takové betonové krychle, kde jsem hned dostal po hubě od Hořčice s Jandou, když jsem si chtěl půjčit dřevěná zvířátka.
Ale jo, asi to bylo dobře. Ne že bych si snad ze školky udržel nějaké kamarády, ale člověk by měl poznávat nové lidi. A já do té doby znal jen kluky z ulice. A taky jsem neznal žádnou soudružku učitelku, která by mě nutila po obědě spát (z toho mám trauma do teďka – já prostě přes den nespím, chodím brzy spát, brzy vstávám, tak mi to vyhovuje) a vůbec tak nějak věděla, co je pro mě nejlepší.
Ale pojďme k regionální problematice. Na zápis ze zasedání zastupitelů je ještě brzy, ale sledoval jsem jednání aspoň v on-line zpravodajství. Bohužel nebylo moc přehledné. Co mě zaujalo?
Petra Skokana naštvalo, že vedení města není schopné uklidit ani lejno před radnicí a chce vytvářet pravidla o údržbě veřejných prostranství, která nejsou ve vlastnictví města.
Jednalo se o novém bazénu, kvůli kterému se musí změnit územní plán. Proč se vlastně takový plán dělá, když se stále mění? Pro milovníky koupání mezi dvěma silnicemi je dobrou zprávou, že studie bude připravena do konce října.
Prodej objektu lékárny na náměstí byl schválen hlasy šestnácti zastupitelů.
Zdeňka Ježáka zajímalo, zda město sleduje stránky stínové městské policie, aby vědělo, jestli jsou plněny zatím tajné dohody. Na to starostka sdělila, že jedná o zveřejnění dohody.
V rámci interpelací se Petr Skokan zase vrátil k hovnu před radnicí. Velitel městské policie Jeník slíbil prověřit kamerový systém a zjistit, kdo je původcem znečištění.
Tento týden jsem stihl dva koncerty festivalu Lípa Musica. Vystoupení Philharmonia Octetu v Jezvém působilo slavnostně. Byl Státní svátek, začínalo se už v pět za téměř jasna, hudba Beethovena a Mozarta byla naskládaná do jasných not a kostel byl prakticky plný. To včera v Großschönau se startovalo už za úplné tmy a neurovnaným Bachem. Do kostela pyšnícího se třemi balkony si našlo cestu jen něco málo přes sedmdesát posluchačů, a je pozitivní, že většinou Čechů. Co mi utkvělo v hlavě – varhany byly poměrně nové, složili se na ně z velké části občané až po revoluci (včera bylo výročí sjednocení Německa), barytonista Roman Janál působil daleko jistěji v českých textech (Dvořák) než v německých, přesto mě více uchvátil Brahms. Dva zážitky, za které vděčím Martinovi Prokešovi a spol.
Na co se můžeme těšit týden následný? Já teda zejména do Litvínova, kde se příští víkend zúčastním Podzimní školy učitelů chemie. Ale uvažuji, že bych do kina zašel na Marťana. Už dlouho jsem na žádný jiný film nečetl tolik chvály. Aha, dnes ho dávají v širokém okolí naposledy. Tak pak ještě uvažuji o Psu baskervillském. Tuto komedii DK Jirásek jsem ještě neviděl. Další možnost mám ve čtvrtek. Kdo ujíždíte na Simoně Stašové, můžete se ukojit v sobotu během její one woman show v novoborském divadle. Lípa Musica se tento den přesune do Kravař, kde vystoupí Belfiato Quintet.