Často vám v deníku jen doporučuji, jakých akcí byste se mohli v průběhu týdne zúčastnit, ale sám nestíhám nebo jsem příliš opotřebený. Tento týden jsem obden vytáhl tělo ze školy či od počítače a zašel za kulturou.
V úterý jsem se v knihovně zúčastnil besedy s Patrikem Kotrbou s názvem Ze srdce Evropy do Santiaga de Compostela. Úvod zajistila ředitelka Dana Kroulíková, která připomněla, jak ovlivnila cesta do Santiaga jednoho z nejúspěšnějších autorů současnosti Paola Coelha. Už v roce 1988 napsal román Poutník - Mágův deník. Uvědomil jsem si, že mně první informaci o nejslavnější pouti přinesl jiný autor - David Lodge, myslím, že to bylo v románu Terapie. A myslím, že od té doby o této pouti sním. Myslím na ni pokaždé, když někam vyrazím vyčistit si hlavu sám, třeba na svých cik cak výletech (jeden je zde).
Jen si neumím představit, že se zabalím, vezmu si náhradní volno a vyrazím na rok pěšky do Santiaga. Možná by na podobné stavy měli zaměstnavatelé myslet, zaměstnancům by to určitě prospělo. Nevím, kdo by živil děti ve škole atp. Ale jsou to takové přízemní problémy, prodal bych auto, hrábnul do úspor, stejně se důchodu nemůžu dožít … Patrik Kotrba mé problémy neměl, došel do Itálie, tam se chvíli živil tím, že hrál na kytaru. Když dost našetřil, vyrazil podél pobřeží na východ, přežil zimu v Pyrenejích a další rok na jaře v pohodě došel do cíle.
Podobný rozměr mělo i filmové představení, na které jsem si ve čtvrtek vyjel do Nového Boru. Film se v Česku promítá pod názvem Revenant Zmrtvýchvstání. A ve své podstatě také pojednává o cestě z bodu A do bodu B. To je také asi jediná slabina filmu. Bod A byl jasný už z prvních recenzí filmu. A že hlavní hrdina do bodu B dorazí, je zřejmé už z toho, že jde o americký velkorozpočtový film. Ze snímku jde chlad umocněný skutečností, že v borském kině zřejmě vypnuli ve čtvrtek topení. Skvělá kamera, která doslova vtahuje do rvačky s medvědem. Podobné je to s hudbou. Nemusel jsem některé snové vize a podobenství, která odhalí jen skuteční fajnšmekři. Kochal jsem se přírodou a uvědomoval jsem si, jak lpíme na spoustě věcí, které jsou zbytné. Důležité je mít křesadlo, nůž a vůli. Vše ostatní je nadstandard.
Hned po filmu jsem se o něm ani nemohl bavit, až po několika dnech dozrávám. Doporučuji.
V pátek měl maturitní ples můj druhý syn. Takřka po každém plese mám dojem, že to byl ten nejlepší, obzvlášť když se mě to nějak osobně týká. Je zajímavé sledovat ten progres. Nejprve nikdo ve třídě neví, jaké by mělo být téma, občas není ani jasný lídr, všichni si myslí, že to nezvládnou, že by ples snad ani neměli dělat. Pak se objeví první nápady, začíná se řešit maturitní video, věci do tomboly, předtančení. A po čase rodič či učitel sedí v Merkuru na židli a zírá, jak se ty děti před jeho očima staly dospělými. Oběhají si všechny papíry, nechají vytisknout lístky, očíslují stoly, navěsí balónky mezi sto let nevymetené pavučiny v Merkuru, objednají nabušence z ochranky a vyřeší ještě sto dalších věcí. A mezi tím vším stihnou předtančení, šerpování a focení. Když se neopijí, o půlnoci za šíleného řevu šerpy zase sundají a na závěr předvedou nějakou svlíkačku v rámci popůlnočního překvapení.
A kam příští týden?
Máte-li už dost amerických bijáků, zajeďte si v úterý do Doks na Večer s režisérem Paolem Sorrentinem. Od půl sedmé Velká nádhera, od půl desáté Mládí. Ve středu si můžete užít baletu v novoborském divadle. Akce se jmenuje 3 české balety. Ve čtvrtek vstupuje do kin asi největší lednový trhák - Lída Baarová, velkofilm Filipa Renče, na kterém se s přestávkami pracovalo patnáct let. V pátek se můžete pobavit o reinkarnaci s českolipským záhadologem Milanem Doležalem. V KD Crystal. A vše můžete následně rozebrat U Bílýho černocha při koncertu Old Minka Bandu.