Podíval jsem se na nedávno zveřejněný zápis z červnového zasedání zastupitelů. V jeho úvodu navrhl Zdeněk Ježák zařadit nový bod - žádost o poskytnutí daru z Fondu zastupitelstva města pro Centrum Lira.
Materiály poslal den před zasedáním emailem. Romana Žatecká hned kontrovala, že zařazení tohoto bodu do programu nepodpoří. Podle ní není pravda, že Centrum Lira nemá žádné peníze. Dostává je od státu a situace není hořlavá (toto slovo je v zápisu). Pro zařazení bodu do programu byli: Miroslav Hudec, Zdeněk Ježák, Tomáš Martínek, Jan Policer, Pavla Procházková, Tomáš Vlček a Jitka Volfová.
V dalším programu se k Liře vrátil ještě Petr Skokan, který nebyl na začátku jednání přítomen. To se jednalo o individuální dotaci z Fondu pro Paraklub Kamýk, který během městských slavností provedl dva seskoky.
Z dalšího jednání mě zaujalo schválení tvorby dotačního (stipendijního) programu pro oblast zdravotnictví. Dvacet zastupitelů bylo pro vypovězení smlouvy společnosti COMPAG, která má v některých částech České Lípy na starosti sekání trávy.
V rámci závěrečné diskuse se opět otevřelo téma MHD. Podle starostky Liberecký kraj rovněž projednává společný dopravní podnik. Juraj Raninec prozradil, že si dělali analýzu zakázek v jiných městech podobné velikosti a z toho jim vyšlo, že vlastní dopravní podniky jsou nejdražší varianta. "Nikdo by nechtěl, aby se v Lípě jezdilo za šedesát korun," řekl.
Zprávu, kterou k problematice vypracovala místostarostka Šafránková, jsem si otevřel. Moc informací v ní nebylo, tak aspoň jednu zajímavou pasáž cituji:
„Proto kompetentní místostarostka oslovila dva z významných dopravců působících ve veřejné hromadné dopravě v ČR, a to ČSAD České Budějovice, a.s. a Arriva, a.s. a konzultovala s nimi jejich zkušenosti s podobným partnerstvím a jejich případný obecný zájem se na takovém partnerství podílet. Z výsledků těchto jednání jednoznačně vyplynulo, že se jedná o novátorský přístup k řešení fungování MHD a že zkušenosti v partnerství tohoto typu dosud nemají a zatím o něm s městem Česká Lípa neuvažují. Přesto by je zkušenosti z takového podniku zajímaly a mohly by být využity s jinými městy.“
Když už jsem si otevřel materiály, nahlédl jsem i do informační zprávy Městských lesů. Zaujalo mě zejména složení dozorčí rady: předseda Vladimirov, členové: Chot, Stejskal, Štrumfa a Volfová. I v této zprávě se hovoří o zřízení singltreku na Špičáku. Pamatuji si na nápad Jana Stejskala, že by tam mohla být sjezdovka. Tohle je docela posun.
Minulý týden jsem se vydal na další dvě etapy Svatojakubské cesty. Cesta z Benátek nad Jizerou do Staré Boleslavi byla pohodová. Takřka žádné převýšení, hodně vzpomínek na dětství ve zdejších lesích. Zaujalo mě, že ke kostelu svatého Václava, ani ke kostelu svaté Marie, kde je uloženo palladium země české, nevede žádná turistická značka. Jednou za rok se do mého rodiště nahrnou stovky prodejců všeho možného a tisíce zákazníků, ale jinak jakoby nebyl žádný zájem o běžné poutníky a turisty. Nepřekvapí, že ráno i večer byly oba kostely zavřené. A to prý bude za pár let Stará Boleslav top poutním městem Česka, takový druhý Vatikán.
Ze všech etap, na jejichž průběh jsem se dopředu koukal, jsem se nejvíce obával té do Prahy. Stará poutní cesta totiž vede po hlavní silnici, případně po osetém poli. Původně ji lemovalo 44 kapliček. Doposud jich zůstalo 29 a jsou v různém stavu. V Jenštejně jsem nakonec ze silnice odbočil a objevil krásná, klidná, někdy zpustlá místa podél Vinořského potoka a ve Vinořském parku. Pískovcová brána, travertin, zbytky mlýnů, několik keší. Ze zdánlivě nudné etapy se stala radost. Do katastru Prahy jsem tak vstoupil ani nevím jak. A kostel svatého Václava na Proseku, kde kdysi pouť do Boleslavi začínala, je nádherný. Bohužel také zavřený.
Po tom, co mi letos z nějakého důvodu nevyšla už třetí dovolenková cesta (jednou pro málo lidí, jednou pro moc lidí a jednou mi ani neudali důvod), si nakonec udělám takovou druhou Expedici. Příští deník tak bude mít (snad) zpoždění.