Po řadě píčovin konečně kokotina aneb Testosteron nadchl. Jak se vám líbila vzpomínka na osmdesátá léta se Shakespearem? V divočině za Valtinovem. Příští týden na Carrii, Karamazovi nebo na kluky ze Sibiře a džungle v Luxoru.
Minulý týden byl tak kulturní, že mě z toho ještě dnes bolí hlava. Ne, kecám, hlava mě bolí z těch čtyřech gambáčů, které jsem si dal včera po výletu.
Začnu výletem. Samozřejmě, že za všechno zase může geocaching. Jestlipak víte, kde jsou za sebou seřazeny Hrubý, Labutí a Smolný rybník, které spojuje Růžový potok? Kde lze vystoupit na Kovářský vrch či Kamenáč? Kde jsou krásné výhledy na Tlustec, Ortel či Klíč? Už jsem asi hodně napověděl. Mezi Velkým Valtinovem a Kunraticemi u Cvikova se rozkládá několik kilometrů divoké přírody, kde hodiny nepotkáte člověka, ale zato tam narazíte na desítky volavek, stopy vysoké zvěře, staré lomy, strže či vypuštěné rybníky. O cachích se nemluví :o).
Letos jsem si užil Českolipský divadelní podzim. Těší mě zejména skutečnost, že se podobně jako Lípa Musica těší zájmu veřejnosti. Například dvě páteční představení byla vyprodána.
Logicky jsem se zúčastnil vernisáže výstavy s názvem Karel H., na níž se něco málo prozradilo o vzniku této postavičky.
Ve čtvrtek jsem byl zvědav na Improtyjátr. Už jsem zde několikrát přiznal, že se mi televizní Partička nelíbí. Přijde mi nudná, poměrně často trapná. Ale jednou jsem se nechal nalákat na Improtyjátr do klubu Progres a od té doby jsem milovník této improvizace. Nesmí se od ní moc očekávat, musí se jen číhat na překvapení, na povedený gag a pak se smát společně s ostatními, až vám slzy tečou. Mé první setkání s Improtyjátrem vedeným Petrem Heřmanským se pro mě stalo jakousi duševní očistou. Rozhodně nejde o nudu, akce má až příliš rychlý spád. Petr Heřmanský coby moderátor nepřipouští, aby se zábava zasekla, a když se přece jen kousne, řekne: stop a pokračuje se něčím jiným.
Nejvíce jsem se bál, jak Improtyjátr unesou velká prkna Jiráskova divadla. V předprodeji se udalo deset lístků, ale nakonec bylo v prvních řadách takřka plno. Dorazila i honorace v podobě starostky Hany Moudré, místostarosty Jiřího Kočandrleho či bývalého poslance Petra Skokana. I oni se nechali strhnout. Z mého pohledu byl opět nejlepší Štěpán Kňákal, který se snad pro podobný typ představení narodil. Berte tyto odstavce i jako pozvánku na příští neděli do Progresu, kde se uskuteční Improtyjátr s pořadovým číslem 11.
V pátek se začalo pro Lípu legendárním představením s názvem Jak se vám líbí Jak se vám líbí? Shakespearovu hru v osmdesátých letech upravil pro Jirásek Václav Klapka. V Českolipském undergroundu na představení vzpomínala Jana Kolářová takto: „Přijeli z Krajského kulturního střediska, aby nás zkontrolovali. Nevadilo jim, co si přimyslel Václav, ale původní slova od Shakespeara ano. Tak byl text z konce šestnáctého století nadčasový.“
Provedení hry mi skutečně připomnělo „zlatá“ osmdesátá léta, kdy část diváků chodila do divadla zejména pro to, aby se dočkala dvojsmyslu, narážky na režim. Jedno jestli v karlínské operetě, Jiráskovi nebo Stroupežnickém. V současné adaptaci vtípky na komunisty vystřídaly ty na Zemana (pravda, už trochu ohrané). Přemýšlím čí výkon vytknout. Jirka Gottlieber hru táhnul, jeho soubojové vystoupení (viz přiložené video) bylo sice nejkomičtějším, ale až moc dlouhé. Kouzelná byla děvčata Dita Krčmářová a Terezka Lačná, ale přece jen nemají tak široký výrazový repertoár. Takže u mě zase nakonec zvítězil Pavel Landovský. Jo a Václav Klapka měl geniální přeřeky. Těžko odhadnout, jestli skutečně náhodné nebo zamýšlené. Celkově ode mě: Bravo! Kam se hrabou některé profesionální soubory, které si sem na venkov přijedou celí unavení přivydělat, na nadšené amatéry.
Ale vrcholem byl Testosteron. Divadlo Point z Prostějova představilo adaptaci poměrně mladé hry Poláka Andrzeje Saramonowicze. Po Monolozích vagíny a jiných píčovinách (myslím doslovně) se konečně někdo pokusil zpracovat kokotinu. Na první pohled fraška o sedmi mužích, kteří se postupně zpíjejí do němoty, na druhý plno biologických mouder a hlavně životních zkušeností. Ano, muži a ženy fungují v určitém směru jinak. A důvodem je často hladina testosteronu. Říkal jsem přítelkyni, která se v některých pasážích smála tak, jak jsem to ještě nikdy neviděl: „To by mě zajímalo, co zrovna tobě na tom připadá k smíchu?“ A o tom to bylo. Kdybych měl někoho vyzdvihnout, tak představitele ženichova otce Stavrose (Aleš Procházka) a pak monolog číšníka Tituse (Lukáš Kameníček), který vedl k českolipské tiskové mluvčí, sedící čirou náhodou v první řadě.
Co dělat příští týden? Kameňák 4, kam se podíváš. Ve čtvrtek křtí Zhasni v Tao čajovně své nové CD a také do kin vstupuje nová adaptace Kingovy první úspěšné knihy Carrie. V pátek vystoupí ve Cvikově The Backwards a v Jiráskově divadle představí Dejvické divadlo své veleúspěšné představení Bratři Karamazovi s mým kamarádem Martinem Myšičkou v jedné z hlavních rolí. V sobotu pokračuje festival Lípa Musica v Novém Boru vystoupením kamerunské zpěvačky Ntjam Rosie, v Luxoru se uskuteční party s názvem AngryBeats. Tato dvojice sice pochází ze západních Čech, ale na netu se o nich dočtete například toto: "Oba mladíci pocházejí z nehostinných podmínek. Jeden z promrzlé Sibiře a druhý z tajemných džunglí Vietnamu. Po účasti v euro-asijském integračním hudebním programu se dostali do Evropy, po které koncertují převážně na dětských diskotékách. Nebojí se hustit do lidí ostré melodie electro-house doprovázené vokály Dády Patrasové a Jožo Ráže."