25/2019

Deník začínám psát v sobotu a dokončím ho pravděpodobně v úterý. Přes prázdniny si dám pauzu se Štafetou, konec školního roku je jako vždy hektický a hned den po vysvědčení odjíždím se skoro padesátkou studentů na dvacátou první Expedici.

Jako každý rok vynechávám Městské slavnosti. Ne z nějaké zásady. Musím na zahradu k rodičům, manželka zjistila, že má od Vánoc nějaké vouchery, které je potřeba prolétat a projíst. V neděli nějaká demonstrace na Letné … vždyť na konci deníku budu informovat, i fotky budou. 

Aspoň v rychlosti jsem si prošel zápis z květnového zasedání zastupitelů. Na úvod žádné hádky o zasedacím pořádku anebo jednacím řádu. První, aspoň minimální, diskuse proběhla při projednávání žádosti společnosti Autodrom Promotion s. r. o., která v Sosnové pořádá akci Dakar setkání 2019. Společnost požadovala dvě stě tisíc korun, finanční výbor navrhl dát jen sto tisíc. Zastupitelé si v diskusi jen ujasňovali, kolik se na akci dávalo v minulosti (bylo to 150 tisíc.). Nikdo z přítomných nehlasoval proti, jen někteří se zdrželi (Žatecká, Víteček, Kozák a Jeník), Miroslav Hudec nehlasoval. Jo, motosport je finančně náročný.

Rozdávání peněz bylo i později hlavním tématem zasedání. Pět žadatelů dostalo přislíbeno dohromady čtvrt milionu na činnost v oblasti prevence kriminality. V oblasti životního prostředí bylo rozděleno 132 tisíc, především na včelařství. Do školství šlo 400 tisíc dotací. Do kultury zamířil milion a tři čtvrtě. Zajímavá situace je v cestovním ruchu. Na ten bylo vyčleněno 200 tisíc, zažádáno bylo o 116 a rozděleno nakonec 52.

Největší černou dírou je jako vždy sport. O dotace v této oblasti zažádalo 81 žadatelů a požadovali celkovou částku 16 milionů korun. Vyčleněno bylo 13. Pro oblast památkové péče bylo 13 žádostí s celkovou částkou 2 miliony korun. Dvě žádosti byly vyřazeny, většina ostatních byla ponížena a rozdělen byl nakonec milion. Na oblast sociální padlo 1,6 milionu (plus ještě skoro osm milionů na podporu registrovaných sociálních služeb).

Konec zasedání v 17,29. Tak to byl v květnu fofr.

Deník dopisuji v úterý. Z některých akcí sešlo, takže nakonec mám fotografie jen z Letné, kde se sešlo asi čtvrt milionu frustrovaných jedinců někým zaplacených. Doposud marně sleduji účet, kdy mi nějaká částka za účast přistane. Z mé strany to byla jen investice sta korun na autobus do Prahy.

Neprožíval jsem to jako v roce 1989, ale bylo příjemné se setkávat s tou „hrstkou“ lidí, která má podobný názor jako já. Komentářů byla hromada. Nejvíce se mi líbil ten od Pavla Novotného: „Může jich být 30% procent. Ale nikdy by se jich na jeho podporu takhle nesešla ani desetina, dvacetina z počtu, který je na Letné. I kdyby je o to na kolenou požádal. Stejně by jich tam stálo tolik, že by se tam vešli do toho Mekáče. Připadá mi to důležité zmínit. Líbí se mi, jak pořadatelé pečlivě vybrali účinkující, procedili celebrity, košem dostal Huťka i jiné osobnosti. Pečlivost, která je nezbytná. Vědí, proti čemu stojí. Co přijde. Líbí se mi to pojetí. Je to možná snadno označitelné coby naivní. Ale i to je důkaz, jak je to čistý. Fandím tomu. Považuji to za důležité. Ta energie je skutečně impozantní. Je nepochybné, že tímhle to nekončí. Občanská společnost v praxi. Ta, za kterou rodiče zvolili klíčema.

Přes všechnu tu lopotně předstíranou přehlíživost a (přiznejme si to) trvající skepsi z konečného výsledku, mám pocit, že tohle je začátek... Začátek konce Andreje Babiše.“

Zaujal i komentář Karla Hvížďaly.

S řadou lidí jsem se přel o to, proč vlastně nechceme Andreje Babiše. Tak za mě: nepřijde mi normální, že predátorsky ovládl řadu průmyslových oborů, média a nakonec vysál i voliče klasických politických stran. Díky schopnostem svým a svých spolupracovníků narušuje hospodářskou i politickou soutěž. Otázkou je, jestli toto lze vyčítat právě Andrejovi Babišovi. Je to spíše výtka směřující na politiky, kteří ho stvořili a z velké části i nadále slepě podporují. A taky na jeho voliče. Podružné pro mě je, že byl v KSČ nebo StB. Kdo si pamatuje dobu před třiceti lety, ví, že když jste chtěli vykonávat některé profese, museli jste se angažovat. Své o tom vědí i učitelé, soudci nebo vojáci. A on chtěl dělat v zahraničním obchodu.