Cítil jsem, že potřebuji vypnout, a nejen od školy. Proto ta pauza v i-novinách. Nyní bych snad měl opět pravidelně neděli co neděli komentovat dění v Lípě a jejím nejbližším okolí.
Také jsme se s majitelem i-novin dohodli, že se opět vrátíme k seriálu rozhovorů s názvem Štafeta a pokusíme se zintenzivnit psaní a kreslení příběhů Karla H. Na oboje se snad už můžete těšit v průběhu následujícího týdne.
Prozatím rušíme Fotografie dne a sobotní Žebříčky. Pokud budu mít potřebu, propašuji je sem do deníku. Potřebuji trochu rozhýbat prsty a klávesnici, tak bych se pro dnešek vrhnul na své prázdninové zážitky. O Expedici vyšlo několik textů už v půlce července (odkazy najdete v poslední reportáži, včetně žebříčku, jak ho sestavili účastníci – zde).
Na rozhraní července a srpna jsme se ženou zamířili do Rumunska a zejména Moldávie. Pro mě byl rozhodně největším zážitkem pseudostát s názvem Podněsterská republika. Bylo to retro v mnoha směrech. Čekání na hranicích. Kontrola fotoaparátů, jestli jsme náhodou nevyfotili něco strategicky důležitého. Všude přítomní policisté, kteří za vámi běhají s píšťalkou. Mince připomínající spíše žetony do stolní hry. Lenin před parlamentem. Ruští vojáci zakopaní v lesích i hlídkujících na mostech přes Dněstr. Plakáty a billboardy oslavující spojenectví s Ruskem na věčné časy a ve znaku státu srp a kladivo. KLDR pár kilometrů za hranicemi Evropské unie.
Lenin byl i před parlamentem Gagauzie, což je další z enkláv současného Moldavska. Žijí zde lidé tureckého původu, kteří mluví takřka výhradně rusky a vyznávají pravoslaví.
Samotná Moldávie nemá turistům moc co nabídnout. Asi všichni znají největší vinné sklepy na světě v Cricově. Za jejich návštěvu jsme také utratili půlku rozpočtu. Vstupy do ostatních památek se pohybují někde mezi osmi a dvaceti korunami, zde jsme i s ochutnávkou zaplatili přes pět set korun.
Do tradičního top ten se nám z Moldávie dostal například ještě klášter Orheiul Vechi, který je krásně umístěn nad meandr řeky Raut, nebo samotný Kišiněv, v němž jsme spali tři noci. Zážitkem byla také Cikánská hora v městě Soroca. Řada zdejších Romů vydělala obrovské sumy na nelegálních obchodech s bílým masem či drogami a vedle svých chatrčí si postavila paláce. Dnes je většina mužů ve vezení a mezi domy se potulují ženy a děti, často jen žebrající.
Pokud jsem aspoň trochu uvažoval o tom, že bych do Moldávie vzal studenty v rámci Expedice, tak mě to přešlo. Za tu dlouhou cestu bohužel nestojí. Mně by se sice líbil pobyt v nějaké pěkné vesnici v údolí řeky Prut, kde jsem po více než deseti letech opět viděl mandelíky hajní, ale děti by to neocenily.
O to více mě nadchla některá místa v Rumunsku – malované kláštery Bukoviny, hřebeny a vodopády Rodny či bahenní sopky nedaleko Buzau.
Příští deník se už začnu věnovat podzimním volbám do krajského zastupitelstva. Co nás však čeká v Lípě na rozhraní srpna a září?
Do kina mě rozhodně láká Božská Florence s Meryl Streep v hlavní roli. Ve čtvrtek je Den otevřených dveří v Libertinu aneb zabavte své děti, ať nelítají bezcílně po sídlištích. V sobotu proběhne v Zákupech setkání vozidel značek Framo a Barkas. Ve stejný den se na vodním hradě Lipý uskuteční druhý ročník folkařského festivalu s názvem CL-fest.