Omluva od Mariuse Pedersena. Pár informací o Karlovi H. Jak se volilo v mém okrsku? Hra o kámen opět v Boru. Od čtvrtka na Nespoutanýho Djanga.
Minulý deník (zde) jsem se zmínil o tom, jak jsem vezl staré dveře do sběrného dvora a ke svému překvapení za jejich vyhození za ně zaplatil.
V pondělí jsem shodou okolností něco projednával s místostarostou Tomášem Vlčkem, když se po kontaktu na mě pídil tajemním města, pan Hladoník. Chtěl se hlavně ujistit, že se z mé strany nejednalo o silvestrovský vtip. Ukázal jsem mu stvrzenku o zaplacení. Vše nakonec skončilo příjemnou schůzkou s inženýrem Michalem Končelem, oblastním manažerem společnosti Marius Pedersen, který mi nejen vrátil peníze, ale ubezpečil mě, že dveře skutečně patří do jiné kategorie odpadu, než do jaké je zařadil v minulém deníku citovaný pracovník. Jestli nejsem naivní, tak si myslím, že šlo opravdu o omyl a ne o úmysl mě nebo obyvatele Lípy poškodit. Ať již firmou nebo přímo konkrétním zaměstnancem.
Když zbude nějaký čas, rád bych se odpadům ještě dále věnoval. Nejen tedy tomu, který odpad skutečně mohou občané vyvážet do sběrného dvora zdarma, ale i třeba tomu, jak se s kterým odpadem nakládá. Myslím, že i mluvčí města dostala v tomto směru úkol.
V minulém deníku jsem rovněž sliboval nový seriál o zajímavé postavičce, kterou jsem potkal v jednom z místních non stop barů. Vyšel nakonec rychleji, než jsem plánoval, a s ne ještě definitivní verzí obrázků Atily Vöröse (zde). Dnes by mělo vyjít pokračování ve správné verzi. Nechci mnoho prozrazovat, tak jen pár informací pro nedočkavce. Zaujal mě ten příběh ze dvou důvodů.
1) Fascinuje mě, že někdo dokáže opustit všechno a vyskočit z tohohle rychlíku naší civilizace. Bez ohledu na následky. Při rozhovorech s ním jsem si uvědomil, jak svoboda je hrozně okleštěný pojem. My jsme zkrátka závislí v tolika věcech. Však uvidíte.
2) Karel si svobodu užíval především na Českolipsku, je to zkrátka cestopis. On navštívil spousty míst, která znám z výletů nebo aspoň mapy. Třešničkou na dortu bylo zjištění, že byl na vojně v mém rodišti. No, nevezměte to jako znamení.
Těm, co kritizují jeho sprostotu, můžu ještě prozradit, že v denících takový není.
Karlovi jsme udělali fanouškovskou stránku na facebooku (zde). Budu rád, když ji využijete. Budeme tam dávat s předstihem některé Atilovy obrázky, odkazy na nové díly, případně fotografie z míst, kterými prošel. On sám si bohužel nic nefotil, ale pokud budu mít snímek z místa, kde byl, zkusím ho čtenářům více přiblížit.
Tradičně se v deníku podívám do svého volebního okrsku, abych zjistil, jak volí moji nejbližší. Mimo jiné poprvé i starší syn. Rodina a sousedé mi udělali radost, 42 nás volilo Karla Schwarzenberga, který tak u nás vyhrál. Druhý byl Jan Fischer a až třetí sprosťák Zeman. Účast 46 procent, což je u nás poměrně dost, ale jinak tradičně ostuda oproti zbytku republiky.
Co podniknout příští týden? V pondělí se v Novém Boru objeví Vojta Kotek v hlavní roli hry Motýli. V úterý se ve cvikovském centru Sever můžete něco dozvědět o Íránu nebo si v Boru zopáknout Hru o kámen, tentokrát spojenou s besedou s tvůrcem. (Díky té oficiální fotce v perexu mi došlo, že jsem při natáčení této scény byl. Jedinkrát na zasedání novoborských zastupitelů.) Nespoutaný Django je na serveru CSFD chvíli po vstupu do kin považován uživateli za 26. nejlepší film historie. Od čtvrtka se o tom můžete přesvědčit v Crystalu.
Ukázka ze zasedání novoborského zastupitelstva: