Před měsícem jsem dělal rozhovor s Terezou Šváchovou (zde). Na přetřes přišlo i Křišťálové údolí, které skýtá velký turistický potenciál našeho regionu.
Chvíli před tím, než jsem začal deník psát, dorazila tisková zpráva z kraje, která tuto myšlenku dále rozvíjí. Cituji její část: „Liberecký kraj dnes podepsal se společností Preciosa, a.s. a Preciosa Lustry a.s. smlouvu o převodu ochranných známek Crystal Valley a Křišťálové údolí. Kraj chce ze silného regionálního tématu skla, bižuterie a šperkařství vytvořit nabídku pro cestovní ruch. Smlouva umožňuje také poskytnout licenci pro užívání značky všem firmám v oboru, které mají alespoň jednu vlastní kolekci a provozovnu v Libereckém kraji. Projekt připraví Agentura regionálního rozvoje, s.r.o.
Smlouvou o převodu ochranných známek a další spolupráci Preciosa převádí na kraj marketingové a produktové ochranné známky v celém rozsahu jimi chráněných výrobků a služeb a také webovou doménu www.crystalvalley.cz.
Liberecký kraj se ve smlouvě zavazuje, že do rozvoje známek v průběhu tří let investuje 12 milionů korun. Zda se náklady navýší, ukáže budoucí vývoj projektu. Od července bude na webovém portálu www.crystalvalley.cz k dispozici ucelená tematická nabídka, vznikne kvalitní fotodokumentace, tištěné propagační materiály, v plánu je také natáčení filmů, prezentace v zahraničí, nabídka zahraničním cestovním kancelářím. Na podzim proběhne „Víkend Křišťálového údolí“, kdy budou mít zájemci příležitost navštívit bižuterní a sklářské firmy, seznámit se s výrobou a v některých firmách budou mít možnost si vyrobit šperk nebo zkusit práci se sklem.“
V minulém deníku jsem se kvůli Všudybudu jen zmínil o některých svých aktivitách. Dnes se k nim ještě v pár odstavcích vracím.
Už tradičně zajíždíme s manželkou na májové představení zákupského divadelního spolku Havlíček. Především proto, že nás pojí přátelství s jeho hlavní hvězdou Jirkou Šimkem. Tentokrát Zákupští představili tragikomedii Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa. Už tak dost geniální hru vylepšili zpívanými vložkami, na kterých se hudebně podílel další můj bývalý kolega Jan Suchý. A vše si sedlo. Obdivovali jsme, jak si amatérští herci se zpíváním poradili. A tak mě ani nepřekvapilo, že doslova vyloupili přehlídku divadelních souborů Josefodolské divadelní jaro. Více se dočtete v článku, který napsal sám Jiří Šimek hned po návratu z Jizerek.
Pochválit knihovnu, čtenáře a hlavně posluchače musím i za další ročník Noci literatury. Už v prvním místě, kde se četlo, se nás sešlo více, než bylo v některých předešlých ročnících návštěvníků celkově. Pro mě byl skvělý i výběr knih. Všechny mě zaujaly a všechny bych si chtěl přečíst. Tento rok se v České Lípě četly tyto: V sibiřských lesích (Sylvain Tesson), Pražské jaro (Simon Mawer), Zkrotit vlka (John Banville) a Expedice (Bea Uusma). Dobrý byl i výběr míst pro čtení – v knihovně nám nenápadně ukázali, v jakém stavu jsou prostory, kam se běžně čtenáři nedostávají. Poprvé jsem byl v Knihomilovi, dalšímu z hnízd českolipských intelektuálů. Po dlouhé době jsem se dostal do čajovny.
Kdybych chtěl někdy obohatit knihkupectví o nějakou publikaci věnující se turistice, pak by mě zajímala zajímavá místa ležící v dojezdové vzdálenosti od hranic. Minulý víkend jsem využil chalupu, kterou kamarádka zdědila kousek nad Náchodem a již po několikáté zamířil do polských Stolových hor a pak také k zámku Książ. Ten byl pro mě nový. Bavilo mě hlavně jeho okolí. Anglický park, zřícenina, hluboké údolí řeky, palmárium, vyhlídky. A samozřejmě kešky.
