Tip pro milovníky nordic walkingu. Další informace k uměleckým výtvorům Vojmíra Vokolka ve Stráži doplněné fotografiemi Petra Skokana. Příští týden Všudybud či Star Trek.
Snažím se tu od pc sledovat vývoj povodňové situaci na Českolipsku a aspoň ji pro vás shrnovat. Novinařina je občas pěkný hyenismus. Vždy, když je nějaká katastrofa, stoupá čtenost – nejvíce při povodních, pádech letadel a volbách.
Už včera jsem si připadal trochu nemístně, když jsem si i přes nepřízeň počasí (už čtvrtý víkend za sebou) vzal nepromokavou bundu a vyrazil se věnovat svému koníčku – geocachingu. Dal jsem 13 kousků kolem německého města Löbau. Hned první keš se nezadařila, protože se jednalo o hledání pod mostem – pod kterým původně býval potůček, včera se jím hnaly i třímetrové klády. Jinak mě však lesy kolem litinové rozhledny na Löbauer bergu nadchly. Ideální terény pro milovníky nordic walkingu. Mírné převýšení, parkoviště po obvodu, vyznačené trasy, lavičky, dvě restaurace a jako třešnička na dortu krásná rozhledna. Bohužel včera kromě deště i mlha a viditelnost tak dvacet metrů. Nabízím jedinou fotku, kterou jsem včera udělal.
Dnes vám ale hlavně nabízím druhou část materiálů, které mi poslal pan Eduard Horčík. Jedná se o reakci, která vyšla ve strážském časopise Varta po uveřejnění původního textu (viz můj předminulý deník - zde). Nádavkem ještě přidávám několik barevných fotografií Petra Skokana, který mě na tuto zajímavost upozornil.
Něco k počtení o malbách v kostele…
Kostel svatého Zikmunda ve Stráži pod Ralskem v sobě skrývá na zdech malby, které nám zde na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století zanechal Vojmír Vokolek. Osobnost a tvorbu tohoto umělce – malíře a sochaře - jsme si již představili v prázdninové Vartě. Zda se to „představení“ povedlo či nikoliv, o tom vždy hodně napoví reakce lidí z blízka i z daleka…Mě osobně zastavilo na chodníku ve Stráži pod Ralskem hodně lidí, kteří mně sdělovali své reakce na článek, resp. na malby malíře Vokolka, někteří obyvatelé Stráže byli dokonce překvapeni… Říkali, že o těchto malbách vůbec neví, že je ještě neviděli a že ani nemají představu, kde se ty malby ve zdejším kostele nacházejí.
Reakci na tento článek zaslal e-mailem i pan Mgr. Václav Pospíšil. Hned v úvodu píše: „…s hrůzou jsem si přečetl na stránkách města několik vět věnovaných kapli zřízené z jedné části kostela. Cituji: Boční kaple kostela, která vznikla zbudováním příčky s malbou, ironickým pohledem na společnost v socialismu od malíře Vokolka, je přístupná jen v neděli a jistě nesplňuje touhu věřících po denně otevřeném svatostánku, po místě uklidnění, ztišení, které není rušeno karikaturou vhodnou do satirického časopisu, ale ne do chrámu. Kostel má být místem krásy, čistoty, modlitby. Vysvěceným místem k pozvednutí ducha Slovem ke Světlu“.
Tak těmito větami začíná článek e-mailu. Musím přiznat, že jsem se po přečtení těchto úvodních vět trochu vyděsil, když pan magistr čte články ve Vartě „s hrůzou“…, ale četl jsem dál jeho reakci. Ta se už více zabývá obsahem, resp smyslem, maleb. Nejdříve popisuje smysl malby, která byla v prázdninovém článku Varty uváděna pod názvem „Adorace rakety“, potom se zmiňuje o malbě na protější stěně kaple a tou je freska s názvem „Podobenství o hostině“. Musím se přiznat, že tyto názvy a ani jejich smysl a význam jsem nevymyslel sám, ale vycházel jsem z publikace, která má název „Vojmír Vokolek“, vydala ji v roce 2000 Východočeská galerie v Pardubicích a texty napsal pan Václav Vokolek a spol. (pozn: autor je synovcem pana Vojmíra Vokolka). A nyní tedy dál k textu e-mailu od pana magistra, který pokračuje takto:
„Na první pohled je jasné, že pisatel nechápe smysl a význam maleb. Jistěže malíř vycházel z doby, ve které fresky vznikaly. I když nevidíme do tváře dělníkům a technikům, cítíme z nich budovatelskou radost - jak spějeme s pomocí dobytého uranu k světlým zítřkům. Nevadí jim bordel, který zůstává za nimi, vždyť my obsadíme jinou Zemi, až tuto zplundrujeme. To není ironie, to byla tvrdá realita, ve které jsme žili. A byl s námi Ježíš - vždyť Jej vidíte vpředu rozmlouvajícího s prostými lidmi.
A nemůže se tatáž realita opakovat - jen v jiné barvě - až vláda prolomí těžní limity a začne, jak se o tom začíná uvažovat těžit i uran? Nebude Stráž znovu postižena, ovšem už bez té vzrušující naděje na obsazení nově Země, až si tu svoji zplundrujeme - tentokrát už jen pod vidinou zlatého telete.
Pokračujme dál. K novému životu, k hostině v Ježíšově království - jak je zobrazena na protější straně - můžeme dojít jen přes nový strom života, jímž je Ježíš. Možná, že kresba hostiny, kde venku zůstávají vysoce postavení lidé, vadí jim právě. Ale tak to vykreslil Ježíš ve svých podobenstvích. A žel je to pravda. Proto mi nevadí, že na hostinu se dostal i chudák, kterému z kapsy čouhá Rudé právo. Takových svedených k myšlence komunistické revoluce bylo a je hodně. Co měli dělat, když bohatá byla Církev, bohatí jsou představitelé státu a chudák nemá zastání?
Kdybych bydlel ve Stráži, toužil bych každý den pobývat v tiché meditaci v této kapli. V těchto pár větách jsem nedokázal vystihnout celé bohatství, které obsahuje.
Obnovte zbytek kostela, ale nikdy už mu nevdechnete barokního ducha. Čas nemůžete vrátit zpátky. Navíc ani ty pracné šablony už nepatří do barokního kostela, jsou plodem daleko novější doby. Škoda, že se nevydařil původní návrh vymalovat celý kostel Vokolkovými freskami. Nedovolil to tehdejší (proti)církevní tajemník. Bylo by to poslední a největší dílo Mistra Vojmíra Vokolka. (Myslím, že vymaloval na 13 kostelů). A my bychom se chlubili, jak dokázal naplnit barokní kostel novým duchem. Jeho stylem malby bychom se měli chlubit, je to ojedinělé dílo v celé té době.
Prosím, zajděte si do kaple. Udělejte z ní poutní místo Stráže pod Ralskem. A třeba i cíl turistického putování. Najděte citlivého průvodce a vykladatele maleb. Získá tím celé město.
Zdravím Vás, kéž Vám Bůh žehná.“
Tolik tedy zpráva, reakce, dopis, přání … pana Mgr. Václava Pospíšila. Tyto řádky nám zaslal na adresu našeho města, města Stráže pod Ralskem. Reagoval tak na článek, který byl otištěn v místním plátku Varta. Jistě není třeba tyto výše uvedené věty nějak rozebírat – každý si udělá úsudek svůj...
Poslední věty však musím zopakovat: „dílo Mistra Vojmíra Vokolka …jeho stylem malby bychom se měli chlubit, je to ojedinělé dílo v celé té době, …zajděte si do kaple, …udělejte z ní poutní místo Stráže pod Ralskem, …třeba i cíl turistického putování, …získá tím celé město“.
A nyní je to už na nás, na občanech Stráže p. Ralskem, jak se k tomu postavíme a zda to, co tady máme, tak jestli to dokážeme zúročit ku prospěchu města a tím i ku prospěchu nás všech!
Je třeba ještě něco dodávat? Snad jen: Děkujeme pane magistře …
---
Ještě jednou děkuji pánům Skokanovi a Horčíkovi, že mně a snad i vám čtenářům rozšířili obzory.
A jak si je můžeme kulturně rozšířit příští týden sami? V úterý se třeba rozhodneme vzdělat na náměstí ve Cvikově, kde poběží pořad pro děti s názvem Odpad z nebe nespad. Jedná se o projekt Sdružení obcí Libereckého kraje, okresu Görlitz a města Cvikov.
Ve čtvrtek můžeme do Jiráskova divadla na Josefa Dvořáka v roli Harpagona. Stejný den také startuje na Českolipsku film Star Trek: Do temnoty 3D. Je mi jasné, že někteří ho musí vidět za každou cenu, někteří ani nevědí, o co jde. Podtitul má: Dokonalé sci-fi pro všechny, kteří milují dobrodružství a zábavu.
Jednoznačným programovým tipem týdne je další ročník festivalu Všudybud. A já bohužel špatně plánoval a jsem se studenty na výletě v Českém ráji. Tak si to užijte i za mě.