Minulý víkend jsem byl na tradiční akci na Vysočině. Kdysi jsem v iDnes narazil na článek o údolí Doubravy. Od té doby jsem měl návštěvu tohoto místa v plánu. Už kvůli tomu, že jsem původně ani netušil, že nějaká řeka Doubrava existuje.
Výlet se plánuje velice dobře. Mezi Chotěboří a obcí Bílek pendluje v hodinových intervalech lokálka. Z praktických důvodů je lepší jít od východu, protože v Chotěboři je nové vlakové nádraží a u něj dostatek parkovacích míst.
My nakonec jeli až do Ždírce, protože samotným údolím se jinak dá stihnout proběhnout za dvě hodiny. Čekala nás tak procházka po polních cestách, po kterých údajně táhly už římské legie, také se zde odehrávaly přestřelky na konci Druhé světové války, které si mezi místními vyžádaly dost mrtvých. Stylově jsme tak navštívili i místní hřbitov, kde jsou pohřbeni.
Druhý den jsem chtěl vidět dětský tábor v Běstvině, v němž se už několik desetiletí odehrávají národní soustředění různých přírodovědných soutěží. Já v něm byl v roce 1984. To šlo o výstavní místo, s laboratořemi, novými koupelnami, s plážičkou u rybníka. Dnes zmar. Budovy stále stejné, rybník zarostlý, zrezlý plot i cedule. Ten převod majetku či privatizace se asi opět nevydařily.
Kvůli keškám jsme i zde zašli do údolí Doubravy. Část mezi Bílkem a Chotěboří je hodně uzavřená mezi skalami, divočejší, turisty navštěvovanější, takže občas musíte čekat, až vám někdo přepustí jistící řetěz. Zato zde jsme za dvě hodiny potkali jen nějakého tatínka s dětmi. Řeka je klidná, láká ke koupání a na každých dvě stě metrů připadá jeden skorec vodní.
Fotografie jsou jen z mobilu.
Ve středu jsem se zúčastnil čtenářského happeningu nazvaného Noc literatury. Už počtvrté (aspoň co vím) se v Lípě konala akce, během níž se na různých místech v centru města čtou čtyři novinky evropské literatury. Letos se role čtenářů ujali Jana Kolářová (četla knihu autorské autorky Evy Menasse s názvem Kvazikrystaly), Petr Brambor Nárovec (Edgar Keret: Sedm dobrých let), Jiří Gottlieber (Joseph O´Connor: Parádní jízda) a Miroslav Kolář (Alexander Münninghoff: Pokračovatel rodu). S pár posluchači jsme se sešli U Kocoura a shodli jsme se, že letos asi vyhrál Etgar Kret. Přispěla k tomu atmosféra v knihovně, kde byla zřízena kavárna s názvem Ring-café. A také civilní projev Brambora. Mě osobně by teda k četbě lákala ještě Eva Menasse, ale je to hodně ženské čtení, tak se mi to přímo na místě nechtělo moc přiznávat.
Samozřejmě si neodpustím a napíšu, že jako vždy mi na této akci chyběli lidé. Včetně těch, co si stěžují, že se v Lípě nic neděje.
V sobotu jsem vyrazil na šKRPÁL. V tomto případě se jednalo o dvanáctý ročník. Prospělo posunutí termínu, protože v předešlých letech se mi kryl s akcí na Vysočině. A také s dalším populárním pochodem směřující za kvetoucí měsíčnicí u obce Líska. Více než tři sta účastníků je úspěch. Bylo fajn potkávat na stanovištích své bývalé kolegyně, na trase pak budoucí studenty, děti z táborů atd. A vůbec mi nevadilo, že jsem tuto trasu šel a jel snad už podvacáté, ty výhledy na svojkovské skály či Špičák se neomrzí. Obzvlášť, když bylo ideální počasí. A to pivo, co jsme dostali na oslavě padesátin krásné dámy v Bukovanech, taky náladu vylepšilo. Pokud to čtete, paní Svobodová, tak ještě jednou díky. Bodlo!
Na co se můžeme těšit příští víkend? Teda spíše můžete… mě čekají maturity mé třídy, mých studentů a mého syna. Nejnáročnější týden roku. Ve čtvrtek maturitní večírek a jen co vystřízlivím, zmizím na vodu nebo aspoň do lesa.
Hned v pondělí proběhne U Bílýho černocha vyprodaný koncert Laca Decziho. V úterý můžete v knihovně pátrat po stopách Karla IV. na Českolipsku. Ve čtvrtek proběhne už 16. večer s Jazzovou farmou. V pátek zazní v Bazilice Blízké hlasy z dáli.