Dnes je 25. 11. 2024
svátek má Kateřina

10/2014

O čem psát, když ještě před pár hodinami jsem projížděl Istanbulem a za sebou mám tři tisíce kilometrů po Malé Asii? Nebudu se tlačit do psaní o českolipském logu či situaci na Ukrajině, přidám pár postřehů z cest.

Zkusím sestavit svůj tradiční top ten, nějak ho okomentovat a dát vám tím tipy na vaše cesty.

1.       Afrodisias

Když jsme se na cestu chystali, samozřejmě zaznívala profláknutá místa – Trója, Pergamon a Efez. Mě však nakonec nejvíce dostala perla antiky ležící poměrně daleko od moře a tím i cest většiny turistů. Je daleko i od míst, kam svážejí němečtí „šmejdi“ důchodce na nákupy. Takže jsem najednou seděl sám uprostřed amfiteátru a nahlas si říkal: „Ty pičo, to je něco!“ V dálce zasněžené vrcholky, odpolední slunce, kusy sloupů a hrobek rozeseté po sadech v okolí a nikde ani japonská noha. Zbytek výpravy šel opačným směrem, manželka přehlédla odbočku. Navíc mi došla baterka ve foťáku, takže jsem se ani nesnažil přemýšlet o nějakém ideálním záběru.

2.       Istanbul

Obrovské město rozložené po obou březích Bosporu jsem navštívil už v létě. Objevem pro mě byla Jerebatanská cisterna rozkládající se pod centrem, ale poprvé jsem se dostal i dovnitř Modré mešity. Kešky mě zavedly na nádraží, ve kterém končil Orient Expres nebo na Galatský most plný rybářů. Více jsem ale Istanbul poznával během večerů v naší hotelové čtvrti – jedna ulice plná černochů, v další čajovny, o kus dal sázkové kanceláře a bary, kde se raki pije z lahví, o dalších padesát metrů dále luxusní rybí restaurace. Neuvěřitelný mix.

3.       Pohostinství

Nejen z ekonomických důvodů jsme chodili jíst do restaurací, ve kterých jedli domorodci. Za pět až deset lir (50 – 100 korun) jste dostali porci skopového, hromadu zeleniny, neomezené množství chleba, které neustále někdo doplňoval, dva mišmaše, jeden bílý, druhý červený. Číšník se s vámi rozloučil podáním ruky, jiný vám zase otevřel dveře nebo nabídl čaj free. Přestože v Turecku kouří snad všichni a všechno, v restauracích je to zakázané, takže vnímáte i vůně úplně jinak, ať z grilu nebo koření.

4.       Výlet na Kos

Jeden ostrov turecký, další řecký … a mně ve statistikách řecká keš chyběla. Vypravili jsme se na ostrov Kos z přístavu Budrum. Bylo slunečno a hned ve druhé uličce jsme narazili na půjčovnu kol. Před odjezdem zpět procházka k Hippokratovu platanu, pod kterým otec medicíny vyučoval své žáky, a frapé.  Povedený výlet v den, kdy konečně bylo zcela jasno.

5.       Bazary

Neumím smlouvat, dobrý pocit jsem měl ze sebe jen jednou, přesto mě baví procházet se bazary a nechat se lákat na koření, šátky, lesní med, učebnice, kebab, prostě úplně všechno.

6.       Pamukkale

Bavlněný travertinový zámek je geologický skvost, na který míří davy. Městečko pod ním bylo však nyní na jaře poloprázdné, hotely levné a nebýt několika výprav Japonců, byli jsme v něm skoro sami. Mě opět kešky zavedly do míst, kde sice travertin nikdo neleštil a nešlechtil, přesto působil kouzelně. A hlavně – ostatní se ubytovávali, takže jsem byl opět sám s několika ovcemi zevlujícími v chlívcích sestavených z bloků usazenin.

7.       Efez

Celsova knihovna v Efezu je jednou z nejfotografovanějších památek v Turecku. Kecal bych, kdybych nepřiznal, že nadchla i mě. Ale neumím si představit, jak to zde vypadá v sezóně.

8.       Pergamon

Antických památek jsem trochu přesycený, ale Pergamon působí impozantně i z městečka Bergama, obzvlášť jeho do skály zasazený amfiteátr. Nedaleko je navíc asklepion, ve kterém působil Galénos.

9.       Noční Ayvalik

Keš nás zavedla do městečka Ayvalik, ke křesťanskému kostelíku, do starých řeckých uliček, v nichž Turci kalili u čaje a šťávy z granátových jablek.

10.   Trója

Všude v průvodcích upozorňují, že budete zklamáni, takže nakonec si raději nepředstavujete vůbec nic. No a když prší a poletuje sníh, jsou už všechny představy spojené s Bradem Pittem, sluncem zalitými plážemi a krásnou Helenou v tahu. Pravdou teda je, že z Tróje nikde moře vidět není, jestli válčili deset let v trenkách, tak jich většina umrzla, Helena taky asi nemládla. I tak jde pravděpodobně o nejprozkoumanější archeologickou lokalitu světa, v níž si užijí zejména fajnšmekři, ostatní se prostě vyfotí u dřevěného koně, do kterého se vejde asi dvacet lidí.

A co dělat v Lípě, když jaro si dalo pauzu? No, já budu hlavně makat, ale jdu se kouknout do programů a něco vám vyberu. Do kin už dorazil nový český film Fair Play, který si vzal na mušku socialistický dopink. Zajímavě vypadá i Prodloužený víkend s Kate Winslet. Ve středu si můžete v Boru i Lípě dopřát záznam koncertu Eltona Johna z Las Vegas. Pokud nemáte lístky, pak se asi už nedostanete na koncert Kryštofa v KD Crystal. Jako záplatu můžete použít školní kino v ZUŠce, které promítá The Three Tenors - In Concert 1994. Pokud bych měl antiky málo, nabízí se mi zajít na Pompeje ve 3D. 21. března vystoupí v Radvanci Václav Koubek.