Dnes je 27. 11. 2024
svátek má Xenie

Dan Bárta a Robert Balzar trio

Archiv

Dana Bártu mám rád už dlouho a Balzarovo trio si  pouštím do uší cestou do práce.  Tudíž nebylo co řešit.



 Do Crystalu jsem dorazil chvíli před osmou. Lidiček už bylo celkem dost a do začátku koncertu se sál slušně zaplnil.  Tedy rozhodně plus pro Lípu.
Jak jsem se tak rozhlížel, bylo jasné, že tentokrát to bude velmi střízlivé a civilní provedení show bez drahých efektů a šidítek.  Pódiu vévodilo logo festivalu spolu se sloganem:  „Lípa je krásné místo k žití.“  „No,  to bych nechal bez komentáře,“  otočil jsem se ke kamarádovi, který stejně jako já žije na vsi kousek od Lípy.  To už však nastupovali aktéři dnešního večera Stanislav Mácha  - klavír, Robert Balzar  – basa,  Jiří Slavíček – bicí a Dan Bárta – zpěv.



Civilně vyhlížející pánové se pustili do hry a bylo hotovo.  Zazněly klasické jazzové standardy, předělávky věcí z mainstreemu  (jako třeba  od Steevieho Wondra) a kusy z repertoáru  Illiustratosphere, kde všichni tito muzikanti rovněž hrají. Mimochodem  právě tyhle písně měly největší ohlas, ať šlo o píseň  Živý nebo Městem. Zkrátka jsou známější.



Na Bártovi a Illustraosphere jsem byl v Lípě asi před dvěma lety, takže bylo s čím srovnávat. Tenhle koncert mi přišel koncentrovanější na samu podstatu takovýchhle akcí: živou muziku.   Stál jsem kousek od pódia a s ostatními fanoušky se jen občas setkával v nechápavých pohledech, jak je  možné takhle hrát. A zpívat.  Jak už jsem napsal, tak poslouchám Balzarovo trio, ale zážitek spojení jejich muziky s Danovým zpěvem mi přišel geniální.  Že to ostatní cítili stejně, bylo jasné z čirých projevů občasné spontánní radosti a nadšení.



A když na závěr vystřihli aktéři večera hit Little Richarda I Feel Good, myslím, že to vnímali všichni stejně.  A pochopil jsem slogan festivalu. Ano, v takovýchto chvílích je Lípa krásné místo k žití.



A propos. Jeden disonantní okamžik se v průběhu večera objevil. V takhle vyrovnané partě muzikantů nechápu, proč pořadatelé obdarovali Dana Bártu v závěru večera jinými (hodnotnějšími?) dárky než ostatní. Já bych se na jeho místě cítil v rozpacích. To je vzhledem k celému večeru ovšem jen nepodstatný detail, který na kráse celku nic neubral.