Na konci minulého týdne se konala vernisáž výstavy Ivy Vodrážkové pod názvem „Chytače snů, vizí a stop země – obrazy a textilní pochodně“.
Iva Vodrážková se narodila v roce 1951 v Olomouci. Do její tvorby se promítá jak osud babičky, která zahynula v Osvětimi, tak židovské, tibetské, indiánské a v neposlední řadě i křesťanské motivy, přičemž díla vznikají z náhodně nalezených odhozených věcí a obnošeného textilu. Podle slov autorky vystavených děl mají její „textilní pochodně“ nést poselství o složité a podivné povaze našeho světa, jehož krásu neurčuje pouze řád, ale často mnohem více i nahodile rozhozená krása věcí a souvislostí. Do roku 1989 se autorka zúčastňovala pouze neoficiálních výstav.
Po krátkém úvodním slovu autorky vystoupila na vernisáži Antonie Svobodová, jejíž taneční improvizaci (viz foto) doprovázel na klavír Mirek Vodrážka. Domnívám se však, že smysl tohoto vystoupení zůstal znám patrně pouze autorům. Je proto možné, že čím dál extravagantnější doprovodné programy vernisáží českolipské galerie jsou důvodem stále menší účasti veřejnosti.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |