Nejideálnějším místem k zaparkování auta je prostor u hájenky s názvem Křížový buk, o kterou se prozatím bez úspěchu soudí hrabě Kinský. Milovníci jízdy vlakem mají trochu smůlu, neboť nejbližší zastávka je Jedlová (na východě) či Česká Kamenice (na jihu).
Než vyrazíme do lesů, měli bychom se seznámit se sedmým zastavením zdejší naučné stezky. Je věnováno nejkrvavější bitvě, jež kdy byla svedena v Lužických horách. Od 18. do 21. července 1757 se právě zde střetávala ustupující pruská vojska s přesilou vojsk rakouských. Když krvavá řež skončila, bylo na straně Prusů napočítáno 486 a na straně Rakušanů 164 mrtvých. Většina jich byla pohřbena v místech, kde byla později postavena výše zmíněná hájenka.
Na Chřibský vrch se vypravíme po zelené značce. Nejprve nás povede kolem dalších pamětihodností, které jsou spojeny pro změnu s druhou světovou válkou. Mám tím na mysli bunkry - řopíky patřící ke krajině Sudet stejně jako bukové lesy. Půjdeme tak dlouho po vrstevnici, až budeme mít pocit, že jsme snad avizovanou odbočku k vrcholu minuli. Když už se budeme rozhodovat, zdali se raději nevrátit, objevíme rozcestník. Celý vrch si poté takřka obkroužíme.
Postupně si z různých skalisek prohlédneme Chřibskou a lesy v okolí Studence. Také ty zmíněné buky budou - a mezi nimi čedičová skaliska. A taky ta samota – já jsem byl na vrcholu v době, kdy se Vysočinou proháněla vichřice, a tak ani sem nenapadlo nikoho jít. Z fotek je tak vidět modrá obloha vyčištěná větrem od mraků. Jinak bylo problémem se udržet na kótě 621 m.n.m.
Zpět asi půjdeme stejnou cestou. Je jasné, že se Chřibský vrch těžko stane jediným cílem našeho výletu, a tak doporučuji vyšplhat se ještě na nedaleký Studenec. Fotky z jeho okolí naleznete například u jednoho z bývalých tipů na výlet -zde.
