Je to tady, moje první zprávy z Gentu. Velmi ráda bych si za vzor vzala vynikající londýnský zpravodaj od Katky Tiché, který jste mohli sledovat rovněž na i-novinách (zde je první díl).
První týden uběhl jako voda. Obávám se, že těch následujících jedenáct týdnů bude následovat o to rychleji. Co se týče mého příjezdu minulý pátek, tak těch předlouhých 16 hodin v autobusu jsem skoro celé prospala. Naštěstí nebylo plně obsazeno a já se mohla krásně rozvalit na dvousedačce. Z okýnka jsem mohla sledovat v během cesty Norimberk, Frankfurt, Kolín nad Rýnem, Cáchy, Brusel, Antwerpy a pak i samotný Gent. Nicméně, jak už jsem zmínila, v polokómatu jsem pouze zaznamenala útržky rýnského nábřeží v Kolíně a stanová městečka kempujících migrantů v centru Bruselu. V Gentu mě autobus vyhodil na jednom z menších nádraží. A abych pravdu řekla, tak zbalit se na tři měsíce do krosny a kufru není vůbec lehká věc. A to doslova! Takto na těžko už jsem hodně dlouho nešla.
Jak se dostat do svého nynějšího ubytování jsem měla jasné instrukce, nicméně na papíře to vypadalo mnohem snadněji, než ve skutečnosti bylo (na papíře půl až jedna hodinka dle návaznosti spojů mhd, ve skutečnosti přes dvě hodiny). Ovšem hned můj první kontakt s Gentem mi dokázal, že místní domorodci jsou velice milí a ochotní lidé, kteří v 99,9 % hovoří anglicky. Protože v okamžiku, kdy se kdekoliv zastavíte a vytáhnete mapu z kapsy (a hlavně když k tomu máte dvě velmi objemná zavazadla), hned se někdo zastaví s vámi a nabídne pomoc. A děvčata, když vám celkem sympatický mladík zastaví v autě, a to po 16 hodinách v autobuse a dvou hodinách zpoceného bloudění po městě…no, to prostě musí něco znamenat! (bohužel jsem zrovna dorazila do cíle)
Bydlení. Po velmi intenzivním použití metody učení biochemie, což znamená „psát a opisovat neustále dokola do zblbnutí“, dokázala jsem si nakonec zapamatovat jméno mojí ulice – Hundelgemsesteenweg . Nebydlím přímo v Gentu, ale v městečku Merelbeke hned vedle. V Belgii toto znamená, že ani nepostřehnete, že jste v dalším městě. Jelikož, jak jsem se dočetla v chytrém průvodci, patří tato země (spolu s Holandskem a některými městskými státy) mezi nejvíce zalidněné státy Evropy, v severních provinciích (kam spadá mimo jiné i Gent) s téměř souvislou zástavbou. Venkov zde tedy v podstatě neexistuje, přesto se všude pasou krávy. Veterinární fakulta je jako jediná umístěna mimo Gent, právě v Merelbeke. A abych pravdu řekla, tak místní klinika velkých zvířat si toho našeho Klobouka může pěkně strčit za klobouk! Vzhledem k bydlení je tedy pro mě mnohem výhodnější bydlet zde v Merelbeke, jen cca 15 minut na kole do školy, na druhou stranu jsem ale trošku vyčleněna ze sociálního erasmus života v centru Gentu.
A jak vlastně probíhal můj první týden ve škole? Jen pro pořádek, žádná škola jako taková mě tu ani nečeká, „pouze“ dvanáctitýdenní rotace po klinikách. Jako první jsem začala na ambulanci. Tady se střídá denní a noční směna studentů a doktorů připravených vyjet do terénu v okamžiku, kdy farmář zavolá, že má případ. Nejčastěji se řeší (tedy, co jsem aspoň já za své krátké působení vypozorovala) hypokalcémie a telení. A jelikož jsem v oblasti, kde frční hlavně masný skot (ve většině případů místní speciální plemeno Belgium White Blue), výrazná většina porodů se musí řešit císařem. Dále jsme vyjížděli i k mastitidám, endometritidám i akutní enteritidě, sem tam nějaký ten pazneht. A jako specialitka, která se neděje zas tak často, utracení uprchlého prasete, odběr krve u zebu a kulhající kůň.
Příští týden mě čeká týden na patologii. Následuje „Herd health“, reprodukce, chirurgie a interna.
So let´s see what comes next!