Pondělí bylo tradičně rychlé, po víkendu je vždy spousta práce, a tak to ve spojení s jedním odvozem auta příjemně rychle uteklo.
Po práci jsem věnoval čas sledováním seriálu, protože se televizní stanice CW a CBS rozhodly vytvořit masivní crossover (postavy z jednoho seriálu se objevují v jiném) mezi čtyřmi mými oblíbenými seriály. Večer jsem pak pokračoval ve tvorbě rodokmenu.
Dva ze tří šéfů nejsou v práci, takže úkoly trochu váznou. V úterý jsem si poradil, pošetřením některých úkolů z pondělí, ale trochu se bojím následujících dní. Doma jsem se rozhodl upéct kefírovou buchtu s citrónovou polevou, kterou jsem měl z domova rád. Buchta se povedla, ale u polevy nastal problém, nezvládl jsem ji vytvořit dostatečně jemnou, takže mi vznikla hmota strukturou podobná marcipánu, kterou jsem potrhal velkou část povrchu buchty. Nakonec jsem si s tím po zhruba hodině práce trochu poradil a “zachránil” alespoň cca čtvrtku buchty, dostatečně vhodnou pro prezentaci. Večer mi to ale dost zkazilo a tento recept nadosmrti vyřazuji ze svého seznamu.
Středa se v práci trochu vlekla. Polovina kanceláře je pryč, není moc co dělat, věnuji se alespoň škole a jiným záležitostem. Buchta v práci chutnala, povedlo se mi ji nepřesladit, takže si ji všichni pochvalovali. Večer jsem pak zamířil se zbytkem prezentovatelné buchty k sousedům na pokec, protože minulý týden jsem se tam kvůli nedostatku času nedostal. Buchta opět zafungovala, doporučil jsem několik míst v Evropě, která stojí za návštěvu. Na rozloučenou jsem dostal další botasky, jsem zvědavý, jak všechno dopravím domů. Večer jsem pokračoval v rodinné zábavě s tátou a dávali jsme dohromady rodokmen.
Čtvrtek byl celkem v pohodě. Přes den to utíkalo příjemně rychle, jen jsem si zapomněl oběd doma, takže jsem si musel koupit jídlo v obchoďáku přes ulici a vyzkoušel jsem tak alespoň něco nového. Trochu problém nastal, když jsem se v práci zdržel o 10 minut později než normálně, když jsem pak viděl kolony na silnicích okolo, rozhodl jsem se raději počkat dvě hodiny a jet za prázdného provozu, protože jinak bych asi na silnici musel několik lidí zabít, všichni mají předvánoční nákupní horečku a je to děsné. Večer jsem se seznámil se dvěma sestřenkami díky našemu rodokmenu, který jsme opět trochu vylepšili.
V pátek jsem pomohl kamarádovi praktikantovi nakoupit na jeho páteční občerstvení, jinak den utíkal celkem příjemně. Učil jsem se, pracoval, začal psát bakalářku, takže vše utíkalo příjemně rychle. Doma večer jsem pak už jen odpočíval u seriálů.
V sobotu dopoledne jsem zašel nakoupit a pokračoval v práci, studiu a sledoval biatlon a florbal. K obědu jsem si uvařil krémovou kuřecí polévku. Večer jsem pak pokecal se sousedkou, která se na dva dny vrátila domů.
Neděle probíhala celkem podobně jako sobota, nákup, dotankování auta, učení, biatlon, florbal, seriály, pokec se sousedkou. Z krémové polévky se přes noc stala zázračně omáčka, takže k obědu jsem měl krémovou omáčku s kuřecí příchutí. Večer jsem vypral a jinak se nic zajímavého nestalo.
Pondělí je vždycky příjemné, jsem asi jeden z mála lidí, který se těší na pondělí v práci, hlavním důvodem je to, že díky množství práce uteče vždycky příjemně rychle, navíc jsem v průběhu dne byl odvézt auto od jedné z fleetových společností, se kterými spolupracujeme. Také jsme losovali, komu budeme dávat dárek při Secret Santa události, vytáhl jsem si šéfa AfterSales, který do wishlistu napsal, že má rád cyklistiku, prvotním cílem byla sedlová brašnička s výbavou na opravu kola, ale limit je jen 20€, takže jsem strávil večer na nákupech a vybral nějaký zázračný sprej na údržbu a ochranu.
Úterní ráno začalo tím, že jsme dostali dárkovou kartu k nákupu v nákupním centru, co máme přes ulici od kanceláří a kožené pouzdro na karty. Zbytek dne jsem pak strávil studiem a prací na konfigurátoru, který již konečně vypadá, že se v něm nebudou vyskytovat mouchy. Večer jsem opět doháněl seriály a pracoval s tátou na rodokmenu, který již čítá 350 více či méně vzdálených příbuzných.
Ve středu ráno pršelo, takže cesta do práce zas vypadala jako přehlídka lidí bez řidičáku. Práce ubíhala v pohodě. Vytvářel jsem prezentaci pro dealery s informacemi o novinkách v našem konfigurátoru pro rok 2017. Audi prodalo doplňky do aut za milion eur, takže si připravilo pro celou budovu pěkný dort. Soused neustále mluvil o tom, že bych mohl zase někdy upéct kokosovo-medové sušenky, rozhodl jsem se tedy upéct dvojitou dávku a věnovat mu jeden plech k Vánocům.
Ve vzduchu jsou v kanceláři už cítit Vánoce, atmosféra je uvolněná. Den utíkal příjemně a byl rozpůlen „staff meetingem“, kde se sešli všichni zaměstnanci a manažeři jednotlivých koncernových značek + ředitel Volkswagen Bank prezentovali výsledky. Večer mi sousedka přinesla hezké přání k Vánocům a talíř sladkostí, já se následně naposledy v tomto roce stavit u souseda ragbisty s plechem sušenek a přáním veselých Vánoc.
Pátek byl extrémně rychlý, práce skončila v půl dvanácté, kdy jsme si po „bake a cake“ předali dárky (dostal jsem kuchařku a sadu na pečení) a vyrazili jsme na společný oběd. Po obědě pak následoval teambuilding na motokárách, kde se všichni absolutně vyřádili a byl to neuvěřitelně skvělý zážitek. Večer jsem vyzvedl kamarádku, co přiletěla na návštěvu, dojeli jsme domů, kde jsem se připravil na závěrečný celofiremní vánoční večírek a vyrazil. Party byla v GRAVITY baru, což je nejvyšší poschodí v Guiness store house, kde jsme měli soukromou prohlídku, takže mě už ani nemusí mrzet, že jsem za to tenkrát neutratil 15 €. V tombole jsem bohužel nic nevyhrál, ale večer jsem si přesto, stejně jako všichni, náramně užil.
Sobotu jsme trochu vyspávali a na cestu vyráželi až kolem desáté. Cílovou destinací bylo Tullamore, které je známé především svou výrobnou whiskey. Očekával jsem nudnou prohlídku, ale naštěstí se má očekávání ukázala lichá, naše průvodkyně byla hodně milá a upovídaná, navíc když zjistila, že jsme z Česka, tak se začala vyptávat, protože tam jede v lednu na výlet. Po cestě zpět jsme se zastavili v Kildare, kde jsme chtěli navštívit národní stáje, které jsou ale přes zimu zavřené. Vzali jsme to tak alespoň přes vyhlášenou vánoční vesničku a místní katedrálu.
V neděli byl hlavním cílem Phoenix park, počasí nám opět přálo a obešli jsme tak opět všechna významná místa – Wellington monument, Magazine fort, Americkou ambasádu, dům prezidenta, návštěvnické centrum. Následoval oběd v mexickém fast foodu a Rogue one (napodobenina hvězdných válek) v kině. Večer další film, práce a učení.
Pondělí bylo v pohodě, vždycky je co dělat. V práci jsem si navíc vzal půl dne volno, abych si mohl v klidu zabalit a hlavně upéct dort k úterním narozeninám. Upekl jsem mrkvový dort s ohromnou vrstvou krému, tak jsem na to zvědavý. Večer jsme pak s kamarádkou sledovali filmy a brzy to zabalili, protože další den odlétáme.
V úterý ráno bylo nejobtížnější přepravit dort. Nakonec se vše podařilo, kamarádka byla úspěšně odvezena na autobus a já se vydal letos naposledy do práce. Na jedenáctou jsem svolal „minioslavu“ můj šéf se také podílel a koupil ovocný koláč a plněné košíčky. Můj mrkvový dort měl pravděpodobně úspěch, protože na mě ani nezbyl. V půl třetí jsem se vydal autobusem na letiště. Poprvé jsem cestoval pouze s příručním zavazadlem místo velkého kufru, tak jsem byl trochu nervózní, zda projdu velikostně, ale když jsem viděl, co někteří lidé tahají s sebou na palubu, tak jsem byl poměrně v klidu. Let proběhl v pohodě. Domů jsem nakonec dorazil lehce po 23., když mě rodiče vyzvedli na letišti.
