Skrytá Karlovka v obležení lesnických pupkáčů. Kde najít ve Volfarticích Varhany? Historie Volfartic. Výhled na Lípu. Video a mapa čtvrtého dne.
Den pátý (12. 8. 2011 – pátek)
11,00 (253 km) kámen u Ploučnice v Brenné
Udělal jsem si zastávku, abych poprvé za celou cestu shodil dlouhé kalhoty a tílko. Konečně zase letní den. I když meteorologové předpovídají srážky, byť mírné. Doma se mi psát nechtělo, jako bych těmi několika hodinami cestu přerušil. Naeditoval jsem pár článků, vyřídil nejnutnější e-maily, stáhnul fotky a videa. Teď jsem ještě volal Vítkovi, aby mi je zazálohoval. Pojďme na včerejšek.
Ze Žandova jsem vystoupal po silnici a pak se už lesní cestou vydal k asi 1,5 kilometru vzdálené retenční nádrži Karlovka. Docela překvapení, když se z lesa vyloupl nádherný rybník s upraveným břehem, altánem a dokonce i srubem. Nechybělo několik cedulí, že se po něm nesmí jezdit na plavidlech, že je zakázán lov ryb či kouření. A co myslíte, kdo tam byl? Tři auta Lesů České republiky, na molu pekáči v zeleném, pivko, pokouřeníčko a nahozené udice. Někdo si tady za státní a evropské peníze udělal pěkný soukromý rybníček. Asi není žádoucí, aby sem vedla nějaká turistická značka či sem aspoň odkazovala cedule se šipkou. Doporučuji na odpolední piknik, jen je potřeba nechat auta u silnice a ty necelé dva kilometry si vyšlápnout. Pokud nemáte klíče od závory. Jako lesáci.
Karlovka
Tady jsem to psal
--
Volfarticejsou obec téměř 4 km dlouhá, ležící v údolí ohraničeném čedičovými vrchy pokrytými smíšeným lesem, asi 8,3 km severozápadně od města Česká Lípa. Středem obce protéká potok "Libchava", který býval v dřívějších dobách s velkým úspěchem využíván k odchovu pstruhů. Nejvyšším bodem okolního terénu je Radečský kopec dosahující výšky 560 m. n. m.
Dle výpisu ze staré kroniky existovala na místě dnešních Volfartic dvě šlechtická sídla. K těmto prý náležely dva zámečky, z nichž první stával naproti kostelu a spojen s ním byl koženou lávkou, dle pověsti byl vystavěn již kolem roku 1383, a druhý stával na Hladovém vrchu. Kostel je zasvěcen Petru a Pavlu a ve své první podobě byl postaven již roku 1336, po několika rekonstrukcích v průběhu staletí získal současnou podobu.
Původním majitelem usedlostí byl pan Wilhelm z Ilburku, který v roce 1504 prodal veškeré državy Siegmundu z Weissbachu a ten později rytíři Wolfovi z Weissbachu a jeho ženě Ursule. Paní Ursula všechen majetek, po smrti svého muže, postoupila pánům z Luticů. Těm byly usedlosti po bitvě na Bílé hoře zkonfiskovány a roku 1620 přešly do rukou velkopřevora Maltézského řádu Zdeňka Vratislava z Mírovic, který toho času vlastnil též zámek a celou usedlost v Horní Libchavě.
Druhá dolejší část panství a část hořejší, náležely zpočátku Sebastianu z Weissbachu, který později svůj díl prodal panu Zikmundu Špremberku. Tomu byl majetek po bělohorské bitvě rovněž zkonfiskován a prodán plukovníku Františku z Couriers. Dle práva dědičského měl majetek převzít jeho syn František Emanuel, jenž byl však svou matkou prohlášen nesvéprávným.
V roce 1718 koupil panství pan Gregor Albert z Horní Police, který přeměnil celou rytířskou usedlost v polní hospodářství. Oba díly obce tak patřily panstvu z Horní Police až do roku 1850, kdy byly sloučeny v jedinou obec jménem "Volfartice". Ta se v té době však přesto dále pomyslně dělila na tři části - horní, střední a dolní.
Dle dochovaných historických pramenů prý 21. 7. 1757 projížděl obcí pruský princ. Na památku obětem války proti Prusům (roku 1866) nechal spolek veteránů postavit roku 1892 v obci pomník.
Koncem minulého století byla ve Volfarticích postavena škola, tzv. pětitřídka. ŠkolaV té době měla obec 1 734 obyvatel, 306 domů a 17 hospodářských usedlostí. Zemědělstvím se zabývalo jen velmi málo obyvatel obce, 9 % náleželo ke stavu kupeckému a živnostenskému a ostatní usedlíci byli skláři, soustružníci dřeva a rohu, pletaři drátěných výrobků, síťaři a pasíři. Čtyři rybníky zásobily vodou tři mlýny a jednu pilu, jež byla rovněž významným zdrojem pracovních příležitostí. Za zmínku stojí i tavírna a rafinerie perel společnosti Helmich - Štěpán, která vyvážela své výrobky do zámoří, a v neposlední řadě pak firma W. O. Schöbel, která jako jediná u nás vyráběla ohebné troubele do dýmek.
Počátkem 20. století přibyl v katastru Volfartic na kopci Holý vrch kamenolom, který od dob svého vzniku prodělal mnoho změn a v současné době zde funguje skládka odpadů.
Zdroj: http://www.volfartice.cz/
--
Po splnění zdejší mise jsem se vrátil na silnici a pokračoval do Volfartic. Mám kritickou, takže si ještě rýpnu. Ve Volfarticích není žádný ukazatel k cyklostezce Varhany, něco napovídá jen značka „pozor cyklisti“ v jedné z ulic. Raději jsem se zeptal. Od silnice musíte řádně vystoupat po cestě, která nemá asfalt, jen výmoly a kameny. Třešničkou na dortu byl neuvázaný pes. Ještě si musíme gratulovat, jak najíždíme v Lípě.
Vagónek byl zavřený, takže jsem se rovnou spustil dolů, abych vzápětí zaznamenal jeden z nejhezčích výhledů na Lípu a její okolí. Asi v půlce jsem potkal Šárku, manželku, jak si zlepšuje fyzičku, tak jsme dali jednoho lemona u Rudova stánku a pak společně dojeli domů.
Zápis ze začátku dnešního dne si nechám na další zastávku.
Pohled na Lípu z cyklostezky
U Rudy je blaze