Horské čaje to jistí. Močka z polí. Lůžko za sedmdesát. Kolik Radkovi vlastně je? Hovory o černé zvěři. Video a mapa třetího dne.
Den třetí (10. 8. 2011 – středa)
16,10 (170 km) Hospoda U Andulky, Dřevčice
Jedeme od hospody k hospodě. Zatímco mně moje koleno dává pokoj, Radka bolí achilovka tak, že prakticky všechny kopce vychází. Teď před Dřevčicemi jsem mu už ujel, ale zato ho zde na stole už čeká natočený Gambrinus. Na cestu z Dubé do Dřevčic mám také bolestnou vzpomínku. Jedním z mých bláznivých nápadů minulosti bylo jít pěšky z mého rodiště ve Staré Boleslavi do Lípy. Nejprve mi naskákaly puchýře, ale ty časem praskly a nebolely. U Ráje mě začalo bolet to mé pravé koleno, a jak jsem mu ulevoval, postupně mě rozbolelo i levé, pak kyčle. A tady, v Dřevčicích jsem to málem vzdal. Obzvlášť když mi zdejší dobrá žena prozradila, že za chvíli jede autobus. Nakonec jsem pokušení odolal, švihnul to přes Chudý hrádek a s klackem místo hole se domů dobelhal. Ještě si vzpomínám, že na Slovance jsem stoupal podél plotu a lidi, které jsem potkával, si mysleli, že jsem na šrot.
Ale zpět k dnešku. Z Ráje to byla pohoda, jedno větší stoupání, prudké serpentiny dolů, v nichž jsem se zase snažil natočit za jízdy pár záběrů, aby to aspoň trochu vypadalo, že jsme byli na Kokořínsku s jeho pískovcovými roklemi a bloky či prameništi potůčků, rybníky a mokřady. V Dubé jsme projeli náměstí, o kterém jsem dlouhá léta vůbec nevěděl, že existuje, páč je zastrčené od hlavní silnice a také trochu mrtvé. U Nováků jsme šli do horského čaje. Pan Novák si postěžoval, že dnes čajů a grogů prodal skoro víc než piv, taková je zima. Radek s ním kdysi dělal myslivecké zkoušky, tak došlo i na prasata. Pan Novák jich loni složil přes čtyřicet, zatímco letos jen čtyři. Radek má letos jen jedno. Už není takový vrah jako kdysi. Kdo viděl minulý videožurnál v i-novinách (zde), zjistil, že se více kocháme, než střílíme. Před týdnem jsme viděli jeřáby, jestřába, káni, kormorány, kopulující srnce, volavky, jelena, jen to prase chytře nepřišlo. A ještě nás mrzelo, že orli se na svém fleku u Stráže neobjevují s takovou jistotou jako loni.
Kokořínskem
Rozcestník v Máchově kraji
CHKO Kokořínsko
Náměstí v Dubé
Do Dřevčic jsou dva výživné kopce, na nichž znám každý metr. A šíleně zde smrdí prasata. I tu u hospody. Tak ne, Radek, vystudovaný zemědělec, říká, že je to močka z polí. Už teda dorazil, tak ho nechám dáchnout a budeme pokračovat.
--
První písemné zmínky o Dubé (německy Dauba) pocházejí z roku 1253, listina dosvědčuje prodej Dubé a dalších vesnic králem Václavem I. nově založenému řádu křížovníků s červenou hvězdou. Město bylo založeno kolem roku 1300 v údolí, zároveň byl postaven i druhý kostel sv. Kateřiny v místech dnešní pošty, při něm byla zřízena kolem roku 1408 i škola. Po bitvě na Bílé hoře se městečko stalo majetkem Albrechta z Valdštejna. Po jeho násilné smrti roku 1634 v Chebu se panství i s hradem a zámkem dostalo do vlastnictví irské rodiny Buttlerů. Ti zde tvrdě panovali až do roku 1723. Roku 1680 vymřelo mnoho obyvatel na mor a roku 1695 město poničil požár. Původní obyvatelstvo bylo české, až během 17. století sem přišli němečtí kolonisté.
V letech 1723 až 1806 správu nad městečkem převzali Sweerst-Sporckové (Šporkové), kteří měli umělecké sklony. Jejich zásluhou se zde začaly stavět barokní stavby, chrám, kaple, sochy ve městě. V roce 1843 se Dubá dočkala povýšení na město. Od 18. století se v Dubé rozšířilo pěstování chmele, které znamenalo rozkvět celé oblasti Dubska, postupné upadání chmelařství po roce 1900 znamenalo ekonomický i demografický pokles. Podíl na něm měla i absence železničního spojení s okolním světem. Po posledním velkém požáru v roce 1845 bylo město přestavěno do klasicistní podoby, postavena byla i nová radnice, kde sídlily od roku 1850 okresní úřady a soud.
Dnešní podobu město získalo po bombardování 9. května 1945 a následných demolicích. Dubá byla součástí Sudet, po II. světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a příchodu nových osídlenců. Roku 1949 byl zrušen okres Dubá, posléze se město stalo jen střediskovou obcí. Statut města byl Dubé vrácen v roce 1992.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/
--
20,30 (186 km) Stánek pod Vítkovcem, Holany
Zatímco na Mácháči si na sezónu ztěžují a lidé jim chybějí, v Holanech je narváno. Aero i Jachtklub hlásí plno. Urvali jsme chatičku v zařízení firmy (teď to po sobě nemůžu přečíst) Skosro. Bylo to náročné. Oslovili jsme sebevědomého mladíka, ten řekl, že se po něčem podívá. Čekali jsme asi hodinu a půl, než se definitivně vyjádřil. Asi čekal, jestli chatku neobsadí čtyřmi lidmi. Já mezitím objel okolí, abych zjistil, že výše popsaná zařízení jsou plná a také, že chatový tábor na protějším břehu, kde jsem byl před šesti lety na školním výletě se svými tehdejšími primány, zkrachoval.
Sjíždíme do Holan
Holany od kempu
Ve čtvrt na osm nám konečně klíčky od nejmenší chatky, co existuje, přinesl. Budu spát nejspíš s kolem v jedné posteli.
Správce: „Lůžko stojí 70 korun, 40 korun je rekreační poplatek, 10 vzdušné. A uděláme to, chlapi, bez papíru, co?“
Ještě jsem investoval dvacku do automatické sprchy. Ani jsem neuvažoval, že bych si zopakoval včerejší Mácháč a ponořil se do zdejšího rybníka. Před chvílí se stavil Pavel, abych mu zkorigoval článek do novin, také jsem do sebe dostal porci mexických fazolí. Obával jsem se něco si zde na stánku dát, ale byly chuťově dost povedené. Snad to Radek v noci rozdejchá :o).
Ještě něco málo ke zbytku cesty sem. Jen, co jsem dopsal, přisedl si k nám cyklistický pár – ona v mém věku, on v Radkově. (To bych mohl konečně napsat, kolik Radkovi je. Dovolil mi to. Je o šestnáct let starší, takže je obdivuhodné, že do toho se mnou šel. Přestože mě občas brzdí.) Podobná situace jako včera – normálně bych je asi neoslovil, ale okolnosti mě zlákaly. Vymýšleli trasu po zajímavých cestách, aby dojeli přes Provodín do Vrchovan, tak jsem se zapojil. On nadšený, ona méně, páč vedla přes půlku mapy.
Nechali jsme je odjet, aby nás nedohnali, ale nakonec se to povedlo nám. On si prohlížel zničená boží muka. Společně jsme si zanadávali na vyrabovaný hřbitov v Drchlavě. Ona mezitím poodjela a on, jak byl poněkud pod vlivem, špatně zatočil, takže jsme je zase museli dávat dohromady.
Chatička
Pohled z polštáře
Už na psaní nevidím. Přešli jsme na grog. Dnes půjdeme hodně brzy spát, v té zimě se nedá venku vydržet.
--
První písemná zmínka o Holanech pochází z roku 1352 na seznamu farních obcí pod děkanátem v České Lípě a řadí se tak k nejstarším slovanským sídlům kraje. V roce 1405 byly Holany městečkem s hrdelním právem a městským znakem, na němž byla stříbrná zeď s cimbuřím a dvěma věžemi, mezi nimiž je bříza. Během 15. století se obec dostala, tehdy jako součást rybnovského zboží (Rybnov je dnes část Holan) do držení Vartenberků, stejně jako rozsáhlá území kolem České Lípy. Zcelené statky byly v 16. století uváděny jako novozámecké zboží, jehož centrum bylo na zámku v Zahrádkách. V roce 1455 byl poblíž Milčanského rybníka postaven hrad, dnes zřícenina Vítkovec. Výhodná poloha z obce vytvořila středisko trhů. Tuto pozici však ztratila v 19.století po stavbě silnic v jiných částech krajiny. Městečko poničil dvakrát požár, roku 1545 a hlavně v roce 1863, kdy v něm shořelo 27 domů. Na nedalekém Žižkově vrchu byl v 14. století postaven hrad Vřísek, který byl roku 1570 přestavěn na renesanční zámeček. V 14. století byl v obci postaven kostel, přestavěný v barokním slohu na kostel sv. Maří Magdaleny. V roce 1680 vedl zdejší rychtář, otec osmi dětí Michal Tietze selské povstání, za což byl roku 1680 popraven. Zdejší soustava rybníků vznikla postupně v 16. až 17. století.
10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/
--
Mapa třetího dne