Přes Krompach na Nonnenfelsen a Falkenstein. Zkrvavený prst v kapesníku. Lužanka k nepoznání. Mapa a video z pátého dne.
Den pátý (12. 8. 2011 – pátek)
16,10 (295 km) Stará hospoda, Dolní Světlá
Měl jsem moc dobrý čas na to, abych jel rovnou pod Luž, a tak jsem nejprve prolezl jeden řopík, abych nezjistil nic nového, a pak vyjel do Krompachu. Zdejší hospoda je zavřená a na prodej. Škoda! Vystoupal jsem do Hainu, abych si aspoň zdálky prohlédl Hvozd a zříceninu Oybinu. Sjel jsem do Německa, do vzdušných lázní Jonsdorf. Dal jsem přednost sanitce, která zrovna nabírala nešiku, který si v kapesníku nesl useknutý nebo uříznutý prst. V centru jsem přemýšlel, jak se nenásilně zase dostat na rodnou hroudu. Naštěstí jsem si doma vyměnil mapy a vzal si německou padesátku – Lausitzer Bergland. Projel jsem pod nádherným Nonnenfelsen a přes Falkenstein se vrátil do českolipského okresu.
Sice nyní poprchává, ale rozhodl jsem se tady zůstat až do neděle. Je škoda se sem vyškrábat a hned zase jet zpět do Teplákova. Předpokládám, že v Horní Světlé bude nějaký penzion volný. Dokonce jsem nalákal Šárku, ať přijede večer za mnou, že uděláme zítřejší výstup na nejvyšší a nejsevernější bod spolu. Plus něco navíc. Také zde mám domluvený jeden rozhovor do Štafety, spojím tak příjemné s užitečným a ještě užitečnějším. V neděli v klidu najezdím pár kilometrů a prozkoumám některé další kouty Českolipska. Už nyní je mi líto, kolik krásných míst nestíhám anebo je nepraktické je dobývat na kole.
Zdejší hospůdka má sice dobré svijanské pivo (11 a 13), ale je nějaká temná. Nebýt vedoucích z nedalekého hasičského tábora, tak i mrtvá. Společnost mi dělá klíště, které se nyní snažím nasucho vykroutit. Taky vosy, kterých se v půlce srpna vyrojilo velké množství a lemtají mi kofolu či pivo na každé zastávce, jedna se mnou dokonce chvíli jela, zatímco si pochutnávala na kusu perníku, který mi zapadl do držáku na světlo.
Bunkr u Mařenic
Hvozd
Česko od Hainu
Nonnenfelsen
Falkenstein
Luž, zítřejší cíl
17,00 (296 km) Chata Lužanka, Horní Světlá
Ani ten kopec nebolel, jak jsem se obával. Vydýchat jsem se musel jen u značky na začátku obce. A vše šlo jako na drátkách. Lužanka, která je hned na kraji, už nepatří Funkovům. Jezdil jsem sem na školní výlety a učil jsem jim oba syny, tak jsem doufal, že by mi místečko vždy našli. Ale dnes je tu prázdno, takže i od nových majitelů jsem dostal malý dvoulůžek za 500 Kč i se snídaní. A bonus na závěr – nový majitel je synem paní, která dostala štafetový kolík v naší sérii rozhovorů. Hned jsme se dohodli, že se zítra sejdeme, až se vrátím z túry. Jinak je Lužanka k nepoznání – aspoň zevnitř. Nová restaurace, nové koupelny (tu už jsem i prubnul). Jen dveře s pár dírami, které způsobily nevychované děti, zatím zůstaly. A také je zde stejný zápach. Nevím, jestli z nějakého septiku. Cítit naopak není kouř – Lužanka se stala nekuřáckou provozovnou. Jen je mi líto, že přes solidní cenu pro přenocování dospělé dvojice, je to celkem dost na školní výlet či soustředění atletů, které jsem tu prostřednictvím svých synů také zažil. Jsem zvědav na kuchyni. Na obědy a večeře paní Funkové rád vzpomínám, zejména na svíčkovou. Byla sice taková hospodská, ale solidně dochucená. A hlavně jí bylo vždy dost.
Nyní počkám na ženu, a když se vyčasí, zjistíme, jakýho tady točí Konráda, nebo půjdeme na procházku po okolí. Mé putování zatím plní účel, o svém kraji mi už nestačí napsat, že ho mám rád. Já ho doslova zbožňuju. Ještě nedozněly zážitky z průjezdu oborou Židlov a hledání poustevny či příjezdu na Mácháč a už je tu výhled na skromnou Luž. Doufám, že má série přispěje k tomu, aby více lidí bralo jako dar, že zde může bydlet, že stačí vzít kolo a za tři hodiny jste ve zcela jiné krajině. V místech, kde se vydováděla příroda i historie. Kecám, jako by má mise už končila. Ne, ještě dva dny si budu užívat. Už nyní tuším, že až na Vánoce budu vyhodnocovat v deníku zážitek roku. Tato akce porazí návštěvu Londýna, putování Slovinskem či hluboké kaňony Dyje.
