Jirka a Monika Vackovi zdolali další část své cesty. Mají za sebou největší japonský ostrov Honšú. Zde je jejich vyprávění z dějišť Olympijských her, ale také z Tokia, Kobe či Kyota. Přejme jim šťastné pokračování. O zážitky z dalšího japonského ostrova se s námi oba opět podělí.
Trajektem jsme se přesunuli na největší, nejlidnatější a nejprůmyslovější japonský ostrov. Na úplném severu ostrova to nebylo ještě tolik znát. Cesty lemovaly právě vykvetlé modré hortenzie, menší města se střídala s rýžovými políčky a teplota vzduchu se postupně zvyšovala. Vybrali jsme si cestu podél Japonského moře, kde bylo několik pěkných pláží. Přes města Akita a Niigata jsme zamířili po Sapporu do dalšího olympijského města Nagana, na které my Češi tak rádi vzpomínáme. Prohlédli si zde nejen bývalé olympijské zázemí, pro nás zlatou hokejovou halu Big Hut nebo zahajovací stadion ve tvaru rozkvetlého lotosového květu s krásným parkem kolem něj, ve kterém jsme nakonec i přespali, ale i nádherný Zenko-ji Temple posazený krásně na kopci nad centrem.
Se zastávkou v pěkném universitním městě Matsumoto s krásným hradem nás čekal přejezd hornatým vnitrozemím ostrova až do hlavního města Tokia. Tato více jak dvanáctimilionová metropole začala po přejetí posledního kopce asi 50 km před vlastním středem města. Skoro půl dne nám trvalo projet tu obrovskou betonovou džungli plnou nadjezdů, podjezdů, semaforů a křižovatek, než jsme se objevili v centru. Tokio je k našemu překvapení poměrně vzdušné město se širokými ulicemi a dobře vyřešenou městskou dopravou, kterou zajišťují vlaky, ať už pod zemí či nad zemí. My jsme ale zůstali věrní našim ořům a celkově jsme po městě najeli asi 100 km, dvakrát jsme ho přejeli z jedné strany na druhou. V Tokiu jsme navštívili Císařskou zahradu, několik chrámů a při soumraku se koukli na město z vyhlídky jednoho z mrakodrapů. Navštívili jsme též největší rybí trh na světě, což byla podívaná, která stála opravdu za to. Od brzkého rána na trhu panuje nepopsatelný mumraj. Ryby a všelijaké mořské potvory se neustále přepravují sem a tam v polystyrénových boxech naplněných ledem, který tak tak stačí ledaři vyrábět.
Přes druhé největší japonské město Jokohamu jsme pokračovali podél Pacifiku do Nagoji. Cesta nás vyvedla do kopců k jezeru Ashino,odkud bývá nádherný výhled na Mt. Fuji. My jsme to štěstí ale neměli, mraky nám známou horu pečlivě na několik dní zahalily.
Nagoja je čtvrté největší město Japonska a jeho průmyslové srdce. Světová špička automobilového, vlakového, elektronického a keramického průmyslu. Má zde domov například jedna z největších automobilek světa Toyota.
Následovala oblast Kansai, což je takové tepající srdce Japonska. Navštívili jsme první japonské hlavní město Nara, či pozdější Kyoto s mnoha starými dřevěnými chrámy zapsanými mimo jiné v seznamu světového dědictví Unesco. Každoročně je navštěvují miliony turistů.
Popojeli jsme do Osaky, moderní metropole s mnoha mrakodrapy, třetího největšího japonského města. Zde jsme nečekaně strávili několik příjemných dní v typické japonské rodině a ochutnali jsme zde vynikající japonská jídla. Naší pouť po Kansai jsme ukončili v kosmopolitním Kobe. Všechna tato města dnes tvoří jedno obrovské zastavěné území. Šinkanseny tu sviští po své betonové mostní konstrukci jeden za druhým, turisté s knižními průvodci v rukách jsou téměř na každém rohu, ohromné neonové reklamy svítí všude kolem, lidí mraky a auta se sem za pár let ani nevejdou.
Nedaleko Kobe se nachází nejdelší závěsný most na světě, který spojuje Honšú přes ostrůvek Awaji se Shikoku. Právě tudy vedla naše cesta na třetí námi navštívený japonský ostrov, o kterém napíšeme příště. Od Sappora jsme najeli přes 3000 kilometrů, které nám a hlavně našim kloubům daly pořádně zabrat. Každodenní dávka gelmodelu, který je vděčným doplňkem naší stravy, nám ale pomáhá zdolat další kilometry. O jejich průběhu budeme vyprávět v příštím pozdravu z Japonska.
