Krásnohorská jeskyně patří mezi ty, které jsou zpřístupněny tzv. ekologicky. Vyfasujete speleologický oblek, baterku a s průvodcem se vydáte do podzemí. Nevýhodou takové nízkonákladové prohlídky je omezený počet návštěvníků. Už jsme to kdysi na Expedicích zažili v Jeskyni mrtvých netopýrů v Nízkých Tatrách. I tentokrát jsme museli losovat.
Úterý
Skupina šťastlivců si přivstala a autobus je odvezl k jeskyni. Po prohlídce je čekal výstup zpět na hřeben a nahánění těch, co si mohli přispat.
My ostatní jsme o hodinu později vystoupili v Jablonovském sedle a pokračovali tam, kde jsme o den dříve skončili. Asi půlka túry vedla ještě lesem, potom se již typické závrty Silické planiny zjevily v plné kráse.
V cíli etapy v obci Silice jsme byli s předstihem, takže jsme zamířili do lesů, abychom si prohlédli Silickou lednici – ledovou jeskyni zařazenou do světového přírodního dědictví UNESCO. Díky keši jsme objevili i jeskyni Babu a pak již čekali na příchod speleologické party.
Večer bylo dost času na prohlídku města a vyplňování registračních lístků na ubytování. Něco podobného jsem zažil naposledy v Srbsku těsně po jugoslávských válkách. Iluze socialismu v Rožňavě nabyla na dokonalosti.
Středa
Poslední etapu přechodu jsme zahájili v Silici a dopřáli prohlídku okolních jeskyň dalším zájemcům. První větší přestávku jsme udělali ve vesnici Kečovo. Zdejší restaurace Sport a zejména výčepní málem aspirovali na top ten. Točit dvacet minut pivo a pak ho s omluvou rozdávat zadarmo, to se jen tak nezažije.
Mimochodem na túrách jsme první den nepotkali jediného člověka, druhý den tři. Jaký rozdíl třeba proti Slovenskému ráji nebo hřebenovce z Chopku.
Z Kečova jsme vystoupali na kopec a pak se spustili do Domice, kde nás čekala prohlídka jedné z nejkrásnějších krasových jeskyní Evropy, mimo jiné také památky UNESCO. Jedinou vadou na kráse byla skutečnost, že pro nedostatek vody nejezdily loďky. Bohužel čas se zastavil i zde. Spousta okolních hotelů je zavřených, stejně jako stánků, kousek od parkoviště rezivěl výletní vláček. Daleko více to žije z maďarské strany.
Tam jsme také zamířili. Na doporučení správkyně ubytovny v Rožňavě. Asi deset kilometrů za hranicemi se nachází vesnice Szinpetri, v níž nadšený týpek postavil jako poctu Gutenbergovi výrobnu papíru i s funkčním mlýnem a knihtiskařskou dílnu. A aby toho nebylo málo, vyrobil největší knihu světa zapsanou v Guinessově knize rekordů.
Čtvrtek
Klíče, klíče. To byl můj zážitek při odjezdu z Rožňavy. Nějak se je nedařilo všechny dohledat. Odjížděli jsme s pocitem, že jeden chybí. Ale už pár kilometrů za Rožňavou mi přišla zpráva, že i ten poslední se našel. Ztrácení a nalézání věcí bylo jedním ze symbolů letošní Expedice. Dvacetiletý Filip si třeba během předešlého dne dal znovu túru do Zadielu, aby se na jejím konci znovu shledal se svou peněženkou plnou peněz různých měn a dokladů. Byl to až neuvěřitelný příběh. To jsem nečekal, že se podobné budou opakovat takřka každý den. Třeba znovunalezení pro mě neskutečně drahého mobilu v kempu v Ostřihomi, kvůli kterému jsem otáčel autobus. Či peněženka znovuobjevená ve ztrátách a nálezech v Rakousku. Domů jsem přijel s tím, že jedna šrajtofle nakonec přece jen zůstala v zahraničí. Dojalo mě, když mi studentka poslala v noci SMS, že i ta se našla zahrabaná v krosně.
Takže ke čtvrtečnímu programu zase zítra …
Autoři fotografií: Petr Kaiser, Antonín Mestek, Filip Jaroš, Eliška Šanderová, Petr Skokan, Milan Bárta.
Předchozí díl je zde.