Jako cíl své dvanácté Expedice si studenti a učitelé českolipského gymnázia vybrali opět Balkánský poloostrov, konkrétně oblast Banátu, kde v první polovině devatenáctého století vzniklo několik českých vesnic.
Expedice to byla netradiční v mnoha směrech. Poprvé expedičníci nevyužili služeb cestovní kanceláře, ale spolehli se na zázemí chalupy U Medvěda, které v Rumunsku vytvořili dva Českolipané: Štěpán Slaný a Jan Duben. Malá ubytovna, hospoda, bazén a spousta místa pro postavení stanů, to vše jim bylo k dispozici. Role dopravce se zhostila společnost Safe travel Petra Kotery, jehož manželka pochází právě z vesnice Eibentál a on tudíž prostředí velice dobře zná. Obzvlášť kvalitu silnic. Jeho švagrová Anuška se zároveň stala šéfkuchařkou, která zmlsané jazýčky Čechů od prvního okamžiku rozmazlovala produkty své pece i plotny.
Odjezd byl naplánován na osmnáctou hodinu prvního prázdninového dne. Jelo se opět v plném počtu. Čtyřicet čtyři studentů a čtyři učitelé českolipského gymnázia doplnila na poslední chvíli Markéta Nolová, zeměpisářka konkurenční školy z Mimoně.
Po noci v autobuse se poprvé vážně stavělo v Temešváru. Toto město výprava poprvé navštívila před pěti lety při první návštěvě Banátu. Mnoho se nezměnilo. Co bylo krásné tenkrát, bylo i letos – pravoslavný chrám či náměstí Piata Unirii. Podle studentů se změnily služby. Obzvlášť ti mladší si užívali v podnicích typu KFC či Mc Donald. Zřejmě měli potřebu se předzásobit na několik dnů, kdy se základem stravy staly domácí sýry či paprikové lusky plněné mletým masem.
V půl jedné se pokračovalo dál. Čím více se blížil cíl, tím se jelo pomaleji. Nejvíce se táhla cesta podél Dunaje od Oršavy, kde opět spadly kusy skal. Samotné osmikilometrové stoupání od Dunaje do Eibentálu prověřilo schopnosti řidičů i autobusu. Některé manévry si dokonce vysloužily potlesk studentů. Konečně se objevil nápis Eibenthal – Tisove udoli a v dáli věž kostela.
Ubytovna většinu nadchla, stejně jako uvítací večeře v podobě kukuřičné kaše a zelných závitků s masem politých domácí smetanou. Za zbytků denního světla se stavěly stany na terasách za chalupou. Nutno dodat, že někteří viděli stany zřejmě poprvé v životě, takže jedněm se kolíků nedostávalo, jiným zase přebývaly. Noc byla ale bezmračná, takže velká část účastníků stejně nakonec přespala pod hvězdnou oblohou.
Druhý den se celá výprava rozdělila na dvě výkonnostní skupiny. Ti zdatnější se vypravili do další z českých vesnic – Bígru. Tam dorazili ke konci parného dne, když si cestu zpestřili mimo jiné návštěvou antracitových dolů u Ujbánie či koupáním v jednom z potoků nad Bígrem. Jídlo měli připravené v rodinách a nocleh na jedné ze zahrad. Déšť nakonec zapříčinil, že se spalo zčásti na stolech v hospodě, zčásti v rodinách.
Méně zdatní či spíše línější si vyšli na malou procházku k Ujbánii a odpoledne z velké části trávili v bazénu. Vpodvečer se uskutečnila výprava do asi hodinu vzdálené salaše, v níž paní každé ráno vyrábí v celém okolí vyhlášený sýr. Všichni tak mohli vidět, jak se žije bez elektriky, poměrně daleko od civilizace, jen z toho, co si člověk vypěstuje a vykrmí. Přestože se dozvěděli i to, že se k výrobě sýra používají prasečí či telecí žaludky, odnesli si na základnu hned osm kilo této bílé pochoutky. S místním vínem z odrůdy Lipovar, která voní po jahodách, chutná skutečně skvěle.
