Po vydatné snídani, úklidu a společném focení s majiteli schroniska na Soszowe měl podle plánu následovat sestup do údolí. To ale jenom tak vypadalo na mapě.
Nejprve bylo nutné vystoupat na Velký Sošov a pak zejména na Velký Stožek, na další z beskydských hor, o kterých většina Čechů nemá ponětí. Pod Velkým Stožkem naštěstí byla restaurace a od ní se skutečně tři hodiny většinou jen klesalo. Opět ve více než třicetistupňových vedrech.
Největší drama nastalo až v obci Písek, kdy většina účastníků zjistila, že další ubytování je na protější straně údolí, o dvě stě metrů výše. K načerpání sil posloužila restaurace U Turka, kde zřejmě takovou spotřebu kofoly ještě nikdy nezažili. Ukazatel sliboval, že hotel Polanka je vzdálen jen dva kilometry, a tak někteří odčítali na GPS doslova každý metr. Když jich bylo 2300, objevila se další šipka a na ní, že k vrcholu je stále ještě 810 metrů.
Odměna však stálo za to a nikdo moc neremcal – ubytování bylo oproti předchozím dnům luxusní a hlavně: mezi jednotlivými budovami byl bazén. Někteří ho využili ještě před večeří, většina po večeři a ti nejvíce nenasytní v něm plavali i následující den ráno od půl sedmé.
Při přejezdu na Slovensko se stavělo na dvou místech. Prvním byla obec Bukovec, za níž leží nejvýchodnější bod Česka. Pro mnohé to bylo nové zjištění, protože často se udává jako nejvýchodnější obec Hrčava a nedaleké trojzemí.
Následně se pauzírovalo v už na Slovensku – v Tvrdošíně, kde od poloviny 15. století stojí dřevěný gotický kostel zařazený od roku 2008 na seznam UNESCO.
Nejdelší ubytování letošní expedice bylo rezervováno ve Vitanové. Jde o oravské městečko, kde noclehy nabízejí snad v každém domě, jen paní Erika však měla dostatečnou kapacitu pro celou výpravu. Ve čtyřech obytných domech bylo několik studií, které nakonec Vitanovou vyšvihly na bronzovou příčku v letošním top ten, natolik se expedičníci cítili spokojení.
Šestý den byl na programu výšlap na pověstmi opředenou Babí horu ležící na hranici Slovenska a Polska v nadmořské výšce 1722 metrů. Už jednou byla na programu Expedice, ale počasí nepřálo. Tentokrát bouřky aspoň podle předpovědi nehrozily, a tak až na dva zraněné na vrchol v různých časových intervalech nakonec vylezli všichni. Více než tisícimetrové převýšení zvládli i ti nejpomalejší za něco málo přes tři hodiny. Na celou trasu se můžete podívat zde.
Po různě dlouhé pauze se vylezlo ještě na Malou Babí horu a pak už se opět jen klesalo do Slané vody, kde čekal autobus.
Fotografie: Robert Macko, František Kuchař, Milan Bárta