Program ASSE není stipendijní, asi to tedy není finančně sranda, co?
No, levné to není. A to je nutné ještě počítat s náklady, které nejsou v ceně programu, jako nákup oblečeni, nějaké ty dárky pro rodinu.
Funguje to zatím tak, jak agentura slíbila, anebo nastaly nějaké problémy?
Problémy byly ještě před odjezdem. Byl jsem jedním z posledních studentů, co nebyli umístěni. Jelikož jsem dostal umístěnku až 30. září, nestihl jsem poslední hromadný odlet. Přišel jsem tedy o slibovaný výlet do New Yorku. Agentura mi však potom prostřednictvím šeku vrátila zpět peníze za neuskutečněný výlet.
V rodině, ve škole už žádné problémy nebyly?
Nebyly. Jen jsem se dostal do trochu netradiční rodiny. Nebyl jsem vybrán obvyklým způsobem "z katalogu", ale až potom, co místní koordinátor organizace ASSE zavolal mému adoptivnímu otci, zda nechce exchange studenta. Koordinátor se s mým „otcem“ zná, protože "otec" poslal z ASSE dceru do Německa. Má rodina je netradiční v tom, že v domácnosti není žádná matka, proto si většinu věcí musím obstarávat sám. Sám si vařím, peru, žehlím. Posiluje to vsak moji samostatnost, což je také bod tohoto programu.
Ve škole problémy nebyly. Školy v USA jsou zvyklé na exchange studenty. U nás jsme minimálně čtyři. Učitelé se snaží pomáhat a mají tu i psychologa připraveného pomoci vyměněným studentům.
A jak to zvládáš, už jsi pomoc psychologa potřeboval?
Myslím si, že to zvládám bez psychických problémů. Psychologa jsem ještě nevyužil. Předem jsem věděl, že začátek nebude žádná hračka. Naše rodina poslala s ASSE na rok již tři děti, takže jsem věděl, co mohu očekávat. Nesmíte se složit pod návalem nových věcí a brát je trochu s humorem do té doby, než si na ně zvyknete. V dnešní době internetu mi také velice pomohlo poslat nove zážitky domů prostřednictvím e-mailu. Spojené státy jsou oproti evropské kultuře velice odlišné v mnoha věcech. Na začátku vás tedy čeká kulturní šok. Máloco mi tady připomínalo moji rodnou zem.
A co bylo tedy největším šokem? Co se zvládalo nejhůře?
První dny bylo všechno nové. Hned na začátku mě překvapila podoba měst. Velmi široké silnice, po kterých brumlají obrovské pickupy v Česku nevídané. Žádné vyšší domy, úzké klikaté uličky. Většina ulic je tu naprosto rovná, křižovatky do pravého úhlu. Překvapilo mě také okolí. Žiji tu na náhorní plošině zhruba 1700 metrů nad mořem. Lesy jako u nás tu nenajdete. Je tu také poměrně sucho, ale to je závislé na tom, kde žijete. V USA jsou jinak podnebné podmínky velice rozmanité. Doma u mé hostitelské rodiny mě překvapil nepořádek. Největším problémem je tu asi najít kamarády ve škole. Něco jako třída, která je spolu třeba osm let, neexistuje. Jiná hodina, jiní lidé. Ostatní studenti jsou však většinou velice přívětiví a snaží se komunikovat. Musíte toho využít a snažit se s nimi seznámit. Problém však je, že ze začátku, aspoň tedy v mém případě, tu byla jazyková bariéra. Co se naučíte v ČR ve škole Vám tady zas tak moc při mluvení platné není. Ze zkušeností ostatních studentů jsem však věděl, že pro získání kamarádů je důležité se přihlásit do nějakého sportu provozovaného na škole. Přidal jsem se tedy do cross-country týmu, což je obdoba přespolního běhu. Tam jsem nějaké kamarády získal.
Kde vlastně geograficky jsi a o jaký typ školy se jedná?
Školu navštěvuji ve městě Blackfoot ve státě Idaho, částečně obklopen Skalistými horami. Za čtyři hodiny jízdy autem na jih se dostanete do Salt Lake City v Utahu. Konaly se tam ZOH 2002. Moje škola má asi 1100 studentů. Je to klasická high school, tzn. česká střední, se čtyřmi ročníky. Americký školní systém má pouze dvanáct ročníků oproti českým třinácti, proto tu jsem již v maturitním ročníku. Na high school v USA, nebo aspoň tady v Idahu, je nejdůležitějším sportem na podzim americký fotbal, v zimě basketbal a na jaře baseball.
Zkusil sis některé americké sporty?
Na mé škole mám pět předmětů, dva povinné (Americká literatura a Americká historie) a tři volitelné. Jako jeden předmět jsem si zvolil Life sports A. V popisu předmětu je uvedeno tenis, lukostřelba, golf a možná ještě nějaké sporty. Hráli jsme zatím tenis a zkoušeli golf. Dále jsem tedy v cross-country týmu. Do týmu amerického fotbalu jsem se nepřihlásil, protože na to nemám postavu. Na škole také můžete hrát soccer (český fotbal), ten však také nehraji. Jinak bych vlastně mohl říct, že škola se dost podobá těm z amerických komedií pro teenagery. Největší machři na škole jsou fotbalisti, kteří mají taky nejhezčí holky na škole.
Tos mi nahrál. Zrovna jsem přemýšlel, jestli se zeptat, jak to zvládáš se ženskýma.
Než jsem odjel za louži, přemýšlel jsem, jak to tady bude vlastně vypadat. Budou mít sto kilo nebo budou jako z filmu. Musím říct, že jsem byl překvapený. Když to porovnám s českolipským gymplem, těch tlustších je tu mnohem víc, těch hezčích je tu taky hodně. Možná to bude tím, že škola je tu dvakrát větší. Jsem tu také ve velké nevýhodě, protože nemám auto. Člověk bez auta je tady vyřízený, moje škola je od domova asi dvanáct kilometrů. MHD tu neexistuje, autobusové spojení mezi městy a vesnicemi také ne a osobní vlaky už vůbec ne. Mohu použít klasicky žlutý school bus, ten však jezdí jen ráno do školy a pak hned zpátky po škole. A jak jsem řekl, hezké holky mají fotbalisti.
A co tedy děláš odpoledne, když přijedeš schoolbusem?
Do školy jezdím ráno s taťkou, protože na mojí škole vyučuje němčinu a španělštinu. Škola mi končí v půl čtvrté. Po škole mám trénink cross-country. Potom mě jeden kamarád z cross-country odveze domů. To je čtvrt na šest. Mrknu na net, najím se, udělám úkoly do školy, kterých tu je mimochodem mnohem více než v ČR, a jdu unavený spát. Volny čas mám vlastně jenom o víkendech.
Kdybys měl srovnat českou a americkou školu, v čem je lepší česká a v čem americká?
Je to velmi složité. Myslím, že ve všeobecném přehledu jsme ve všem v ČR lepší, jelikož u nás se vlastně všichni musí učit všechno. V USA si můžete školu udělat jednoduchou, ale také těžkou. Jeden kamarád z běhu je o rok mladší než já a učí se v matematice integrály a derivace. Jako předmět si také můžete zvolit první pomoc, kurz na řidičský průkaz, zahradničení, rodičovství, vaření, dílny. Čtyři roky tu ale zase proflákat nemůžete, protože k maturitě vás pustí, jen když máte nasbírané kredity ze všech důležitých i nedůležitých předmětů. Přístup učitelů je tu obecně také mnohem přátelštější a neformálnější. Libí se mi také bezplatný dovoz do školy zajišťovaný školními autobusy. A hlavně možnost vyzkoušet mnoho sportů, a to vlastně skoro bezplatně. V Česku můžete dělat sporty většinou jen v městských týmech, kde musíte platit členské poplatky. Vybavení školy je tady také na vyšší úrovni. Stará známá třídnice tu neexistuje, docházka se zapisuje do počítače, hodnocení rovněž. České záškoláctví by tady nikomu asi také neprošlo, nepřijdete na písemku a dostanete 0%. Pak si ji však můžete v nejbližších dnech doplnit. Každý systém má své výhody a nevýhody.
------
Ondřej Holas se narodil 20. června 1989, v současné době je v USA, jinak ale studuje Gymnázium v České Lípě. Krátce po krachu Soukromé základní školy Slunce odešel z páté třídy na gymnázium. Před odletem do USA dokončil šestý ročník osmiletého studia. Má rád letectví, železnici, počítače, cyklistiku. Chtěl by se stát pilotem. V tomto oboru je znalost angličtiny nutná, proto se rozhodl strávit rok na střední škole v USA.
