Dnes je 24. 11. 2024
svátek má Emílie

Mistryně v karate ošetřuje nemocné

Jen málokdo z pacientů LDN českolipské nemocnice tuší, že o něj pečuje prvotřídní karatistka z českolipského klubu Sport Relax. Ošetřovatelka Božena Pavlasová je velmi skromná.

V nemocnici pracuje od roku 2000, nejdříve na urologickém oddělení pak na LDN.
Znalost „bojového“ umění zde dosud nemusela využít.
„I když je pravda, že jsem v minulosti byla několikrát nucena udržet, zpacifikovat agresivního člověka, který se na mě nebo další kolegyni snažil vztáhnout ruku,“ vzpomíná Božena Pavlasová.

Od „černého pásku“ ji dělí jediný stupeň, ten by si přála získat letos, k 20. výročí, co se věnuje karate. Z disciplín karate ji zaujala především kata, což je předvádění stínového boje, ale i kumite – cvičení s partnerem. Je přesvědčena, že karate je určitá životní cesta a není jen o pravidelném cvičení, ale že se člověk zdokonaluje v jednání a myšlení. „O karate se říká, že není ani tak boj s nepřítelem, ale vítězství sebe nad sebou, po těch letech už to tak i vnímám,“ vypráví Pavlasová.

Na závodech pravidelně startuje za klub Sport Relax Česká Lípa. Před pár dny bojovala v kategorii kata masters a po vítězných kolech dosáhla na „zlato“. Stala se mistryní České republiky. Vloni na mistrovství světa v Polsku obsadila 2. místo. Světový pohár 2012 v Hradci Králové pro ni znamenal 3. místo. V květnu míří na mistrovství Evropy. Jak tvrdí, pro úspěch v karate je nutné vnitřně bojovat sám se sebou, věřit si a zodpovědně trénovat.

Běžný den začíná cvičením jógy, strečinkem a posilováním. Čtyřikrát týdně trénuje, což představuje rozcvičky, běhání, posilování, techniky karate a cviky na výbušnost.
Za své vzory považuje herce Van Damma, později ze Sport Relaxu Stanislava Koubka. Největším vzorem pak je trenér Pavel Znamenáček: „Za to, co pro mě udělal, moc děkuji, je skutečně mimořádná osobnost!“ chválí Pavlasová.

Je skoro neuvěřitelné, že ač je dnes elitní sportovkyní, tak měla v dětství vleklé zdravotní problémy, které ale nakonec ovlivnily výběr povolání. „Po delších pobytech v nemocnici jsem si přála pracovat jako sestřička. Až časem jsem zjistila, že práce ošetřovatelky mě baví více, protože povinnosti zdravotní sestry stále více zaplňuje „papírování",“ sděluje Pavlasová. „Já jsem raději s pacienty. Baví mě si s nimi popovídat, svěřují se mi, chápu jejich starosti i to,že každý je jiný, v tom mi dost pomohlo i karate,“ říká ošetřovatelka Pavlasová.

Vrchní sestra Lenka Caklová o ní říká, že má dar a umí se vcítit do lidí a jejich problémů, je obětavá, pracovitá, zároveň tichá a nenápadná.
„Bolest i pobyt v nemocnici vnímá každý člověk jinak a ona se vždy snaží vcítit do jeho starostí. Pacientům trpělivě naslouchá, pomáhá třeba jen s maličkostmi, drží za ruku,“ míní Caklová. „Vžít se do situace nemocného je také umění.“ 

alt
alt