Minulý týden pro mne začal zajímavě kolem dění v České Lípě až ve středu úderem druhé hodiny odpolední, kdy začalo zasedání městského zastupitelstva. To bych nazval osm hodin v pekle.
Opět to byla přesilovka vládnoucí koalice podporované velice živě Fanouškem Chotovic, přehlídka transparentnosti v podání posilující moci rady města, kde hlavní slovo má naše drahá a všemi milovaná paní starostka Romča Žateckých, které je vždy ochoten neohroženě jako rytíř v blýskavé zbroji pomoci Jura Raninců z Horní Libchavy. O Alence Šafránkové zvané škrabka na brambory dle jejího neohroženého slovního projevu při projednávání rozpočtu města bych mohl psát dlouho, ale to by muselo být co. Tentokráte snad jen to, že hovořila zhruba třicet vteřin, a to v součtu u dvou příspěvků, z toho u jednoho pomateně hledala bůh ví co v počítači. Ale zase na druhou stranu alespoň si pořádně odpočinula, když toho má v našem krásném městě na starosti tolik.
Dlouho táhnoucí se debata ohledně grantů byla natolik únavná, že už nikdo nevěděl, co se odložilo, přerušilo či dokonce schválilo. Nejpobavenější zastupitel mi přišel Tomík Vlčků, který to dle mého soudu již bral jako solidní grotesku. Nejsmutnější asi Péťa Skokanovic, protože mu Romča dvakrát v rámci zachování transparentnosti a udržení tématu vzala slovo. Jestli Kája Tejnorů celé zasedání opět prokouřil, to netuším, jelikož jsem na něj tentokrát neviděl. Nejlepší spásou pro sport v České Lípě je Tomík Binderů, najatý panem Císařem, no což, asi jiná spása nebyla. Nutně potřebujeme další odpor, který se napřed založí, pak se bude řešit, kdo ho prozatím povede a až následovně kdo ho povede na stálo, ale na obranu vládnoucí koalice - proč ne? V Kocourkově také stavěli dům od střechy. Brambor na vodním hradě nemá co dělat, protože neumí jazyk a nevadí, že vše, co na něm žije a funguje, vydupal z prachu.
Celé zastupitelstvo hodnotím velice kladně, jelikož jsem z něj v půl jedenácté v noci odcházel s blaženým pocitem, že svůj život jinak nemarním ani když sedím u televize a marnější by nebyl, ani kdybych začal koukat na růžovku nebo na ulici.
Dalším zajímavým bodem v našem městě byla sobota. Den jsme začali neckyádou, která neměla chybu. Organizace byla skvělá, lidí se přišlo podívat spousty, lodí jelo také překvapivě hodně a voda byla naštěstí, teplá což jsem vyzkoušel na vlastní kůži.
Městské slavnosti byly tak nějak standardně nevybočující, alespoň co se týče dění u našeho překrásného kulturního domu. U stánků to bylo spíše jak u stánků na levnou krásu, v tomto případě haraburdí všeho druhu. Nepochybuji, že se jistě někdo zamyslel nad tím, co na takovéto akci prodávat, ale již to nikdo nedomyslel. Snad to připsat jen tomu že kvůli transparentnosti měl na starosti stánky jeden pán, co na ně shodou okolností dodával alkohol. Třeba je to jen drb, že to bylo bez výběrového řízení, ale nevěřím, že by to mohl být střet zájmů, to se v našem městě přeci nestává.
Ohňostroj tentokrát neposoudím, jelikož jsem už doma spal, ale někdo by měl již konečně vysvětlit, proč se dělá na slavnosti a ne na Nový rok a kolik stál. Jestli budu muset ještě jednou poslouchat to, jak mi manželka předčítá dohady nudících se maminek, co polemizují na sociálních sítích, jestli to stálo třicet tisíc nebo půl milionu a proč to není na silvestra, tak se asi raději rozvedu.
Byl bych rád, když by toto nikdo nebral jako útok na svou nebo něčí osobu, ale prostě jen tak, jak jsem viděl týden v České Lípě já. Jestli to někoho pobaví, budu rád, jestli to někoho urazí, tak ať mi napíše stížnost, dá ji do obálky formátu A5, nalepí na ni známku a vhodí ji do nejbližšího odpadkového koše.