Petr Sršeň: Myslíte si, že senátorské a komunální volby dopadly v České Lípě dobře?
Zdeněk Pokorný: Jednoznačně odpovědět se nedá.
Proč?
Žilo skutečně naše město volbami? Byly vybráni skutečné, a to ještě nejlepší osobnosti?
To abyste si ještě sám odpověděl!
Volbami žilo jenom několik málo lidí a to je špatně. Zájem poznat názory a způsob myšlení kandidujících, což je pro jejich přínos pro město rozhodující, fakticky nebyl. Také nebyl nabízen. A jak výteční lidé budou 4 roky rozhodovat o městě, to právě ukáží ty čtyři roky.
Vám se tedy nelíbila volební kampaň?
O volební kampani mám opravdu docela jiné představy. Čím dál tím více se ujímá v této zemi jakýsi americký model politického soutěžení. Více show než souboj myšlenek. Já vidím představení kandidátů jako nutnost obstát v soutěži s jinými, nutnost obhajovat své představy a přístupy. Jedině tak se totiž může poznat, zda dotyčný je typ politicky tvůrčí a tvořivý a ne jen člověk, který chce někde z různých důvodů sedět.
Informace o programech seskupení, stran a i o některých kandidátech přece byly.
Máte pravdu, řadu dní jsme ve schránce vedle velebení supercen jednotlivých supermarketů a výhodnosti nákupu té a té elektrotechniky a bot, měli cosi podobného o uchazečích o radnici.
To je vše, co řeknete k nabídce programů a volební kampani?
Když vezmu v úvahu přijatou metodu, musím uznat, že nejlépe a zřejmě nejúčinněji postupovala tentokrát v České Lípě ODS. Až na spíše skromné a drobné vyjímky se volební programy jednotlivých stran příliš nelišily. Až na vyjímky mohu akceptovat sliby KSČM. Pro mne je však v tomto případě úplně zásadní, že tato strana je nepřijatelná, protože se nemíní přímočaře a jasně distancovat od minulosti (není podstatná kosmetická úprava názvu). Je to kardinální otázka, i když to nechce tolik lidí vidět. Výjimku tvoří program sociální demokracie, který přetéká lacině nechutným populismem a demagogií a v zásadě je anarchistický.
Domníváte se tedy, že příliš nezáleželo na tom, jak která ze stran či skupin bodovala a čeho dosáhla?
Takto se to říci nedá, i když v celé řadě problémů, které budou řešeny, je to skutečně druhotné. Prioritou v komunálních volbách je, kdo a s jakými cíly, zkušenostmi, rozhledem, charakterem a lidskými vlastnostmi se do Zastupitelstva města dostane. Zastupitel do počtu, bezbarvý a vždy přizpůsobivý čemukoliv a komukoliv, je vždy minus a někdy hodně zásadní.
Co z toho vyplývá?
Především to, jak v komunálních otázkách, nekompromisní hraní si na nějakou stranickou či skupinovou příslušnost je ošidné a zavádějící. Viděl jsem to tolikrát. Proto také nová úprava volebního zákona pro místní volby s omezením vstupu na nejméně 5 % je nedemokratická velikášská taktika zavedených stran. Může zde nějaká osobnost získat třeba nejvíce preferenčních hlasů a skupina ne 5 % a není zvolena. Jako bychom mohli kdekoliv plýtvat s těmi kdo chtějí pracovat pro ostatní a také umějí. Kdosi plýtval s těmi kdo chtějí pracovat pro ostatní a také umějí. Kdosi kolem senátorských voleb prohlásil:“Znáte někoho dalšího, kdo by to chtěl dělat?“ Ovšem funkce chce dělat leckdo, jenže leckdo by je dělat neměl. V České Lípě získala Česká strana národně sociální 9 934 hlasů a nemá žádný mandát. KSČM pak třikrát tolik hlasů a má mandátů pět. Hlavně, že se ve vrcholové politice dokola mluví o právech minorit.
Bylo něco na těchto volbách přímo zásadní?
Ovšem. Zatím si toho, jak vidím, nikdo moc nevšímá. A to je volební účast. V České Lípě z 30 264 oprávněných voličů přišlo volit 8 774. Tedy přehledněji ze skupiny 30 lidí 21 nevolilo a 9 volilo. Namítnete, je to jejich věc a máte pravdu. Z hlediska společnosti pravdu nemáte. Opravdovým představitelům státu, regionů i obcí nemůže být nikdy lhostejné, že tak velká většina občanů stojí mimo. At jsou již důvody jakékoliv. Již před mnoha lety jsem hlásal myšlenku, že skutečných občanů máme hodně málo. Ovšem občan je právní příslušnost k tomu kterému státu. Demokracie však nepotřebuje občany do počtu, na volební seznamy. Demokracie předpokládá lidi, kteří alespoň čas od času se zajímají o veřejné záležitosti, spolupodílejí se na nich. Mnoho našich současných problémů s tím souvisí. Průměrný Čech čeká co kdo udělá a pak křičí, že to je špatně a on to tak nechce. Občan nečmárá po všem možném a nemožném, neničí co ho napadne, nekrade pořád a všude, většinou ví, co má dělat a co dělat nesmí. A pak volbou, nad kterou se opravdu zamyslí, řekne co chce a co ne. Ve volebním okrsku 36 z 737 voličů volilo 131, tedy 17,8%. Leckdes to nebylo o mnoho lepší. Je zajímavé, že velmi často jsou i u voleb potvrzeny sociologické předpoklady o problémovosti některých sídlišť. Tento výsledek voleb je více než varovný a neměl by být bagatelizován a jen tak mávnuto rukou.
Vy sám jste se také ucházel o místo v zastupitelstvu. Proč?
Sledoval jsem velmi bedlivě poslední roky vývoj ve městě a došel jsem k závěru, že můj hlas by mohl být pro město dost cenný.
Trochu sebevědomé tvrzení.
Myslím, že ne. České Lípě jsem dal tolik myšlenek i životní energie, a tak mi vůbec není lhostejné, co a jak se bude dít dál. Mnoho lidí má radost, že Česká Lípa prosperuje a snad alespoň někteří i vědí, jak zásadní na tom mám podíl. Stále znám město a jeho problémy jako málokdo. A tak jsem to všechno chtěl nabídnout spoluobčanům.
Co si mohu představit pod pojmem všechno?
Všechno? Těch téměř sedm let, kdy jsem odpovídal za Českou Lípu, bylo po období těsně po 2. světové válce nejkritičtějším obdobím v 2. polovině 20.století. Přejímal jsem město oprýskaných komunálních domů, město bez bank a obchodů, město holých sídlišť a částí nedávno přišlého obyvatelstva, které často nemělo pocit, že sem patří. A k tomu celkový společenský přerod celé společnosti. Opravdových spolupracovníků bylo tak málo! A když jsem odcházel, tak se Česká Lípa příliš nelišila od dnešní.
Jste tedy plný trpkosti?
Je to jinak. Cítím, že mě zatím myšlenky neopouštějí. Jsem spíše hodně smutný, asi tak, jako když někomu chcete z upřímnosti a přátelství dát dárek a on si ho ani nevšimne. Chtěl bych však opravdu moc pěkně poděkovat těm více než 1 100 našich občanů, kteří si mysleli, že bych mohl být České Lípě ještě užitečný.