Bratrstvo je výrazem humanismu středověku a novověku. Při vyslovení tohoto slova převažuje dnes dojem ironický. Ponechám stranou řemeslnické cechy jako druh bratrstev, zůstanou v popředí bratsrtva církevní. Každé se staralo o nějaké kulturní nebo sociální potřeby. V čele stál kněz nebo laik a měla své šlechtické patrony.
Literátské bratrstvo v České Lípě pečovalo o kvalitu církevního zpěvu, opatřovalo kvalitní kancionály a pečlivě zkoušelo nové druhy sborového zpěvu. Pečovalo také o blaho svých členů a jejich rodin a to modlitbou, almužnou i podporou. nezapomínalo na důstojný pohřeb zemřelého a zebezpečení naléhavých potřeb pozůstalé rodiny.
V Hrnčířské ulici bylo pohřební bratrstvo, které ze společných prostředků vydržovalo pohřební vůz a staralo se o pohřby osob nemajetných a opuštěných. Vůz byl uložen v kůlně u kostela sv. Máří Magdaleny.
V klášteře augustiniánů byla v 18. století dvě modlitební bratrstva. první mělo svůj privilegovaný oltář u obrazu P. Marie Matky Dobré rady v ambitu (dnes v Biebrově síni). Druhé v bazilice Všech svatých u obrazu P. Marie Utěšitelky. Nalézá se jako první oltář na pravé straně. V roce 1720 byl jeho představeným Jan Josef hrabě Kounic. Každý rok byla tištěna výroční zpráva, z níž se dovídáme, že hlavní modlitební setkání se konalo zpravidla 30. srpna. Ve zprávě byl zanesen seznam zemřelých za uvedenéobdobí, za něž byla modlitba. Dosvědčuje to, že příznivci bratrstva nebyli jen ve městě a okolí, ale třeba ve Vrchlabí nebo v Praze. Příslušnost k bratrstvu dokládal vztah k rodnému kraji. Zastoupeny zde byly čelné měšťanské rody, např. Sommerové, Elblové, Scheuerové atd. Podpora dobročinnosti byla široká a bratrstvo nepochybně podporovalo také snahy umělecky krášlit chrám. Vzájemné utvrzování ve společné víře bylo základní povinností.