Přitom to nebylo jméno právě pro Českou Lípu příznačné již z tohoto důvodu, že středisko okresu mělo větší pohyb obyvatelstva a tím pádem bohatší pestrost příjmení. Ve vesnicích směrem k pohraničním horám jména přibývalo. Potvrzovala se zřejmě skutečnost, že kolonisté 13. – 14. století byli poměrně záhy označeni za „Čechy – Böhme“, čímž bylo dána najevo, že nepatří již k žádnému kmeni okolních německy hovořících zemí.
Příjmení odvozené od obyvatel přilehlých zemí se v České Lípě nevyskytovala. Jméno Sachs, dnes známé z reklam, nalézáme v některých částech Bavorska dosti hojně, ale ve výše citovaném roce nežil v České Lípě žádný nositel tohoto jména. Další kmenové jméno Bayer mělo ve městě jen tři nositele. Příjmení Oestereicher bylo novodobého původu a náleželo vlivné židovské rodině. Získala ho v časech, kdy za Josefa II. byla Židům jména přidělována a ten kdo měl peníze, mohl získat lépe znějící jméno.
V první fázi českého obrození se setkáváme se střetem pojmů Čech a Němec. Část šlechty a inteligence se držela zemského vlastenectví a na otázku po národnosti odpovídala ve stylu hraběte Kašpara ze Šternberka: „Já nejsem ani Čech ani Němec, já jsem Böhme“.
Ještě jednu drobnost. V Horní Lužici se setkáváme se jménem Böhmer, což by se dalo přeložit jako „Český“. Patrně náleželo těm, kteří přišli z Čech. Osobně jsem poznal dva nositele tohoto jména a v obou případech, což je náhoda, jsou spjati s vlastivědou a muzejnictvím.