Pachatelé z oddělených ghett se dopouštějí především pouličních krádeží a loupeží, aby získali peníze na drogy, alkohol nebo na hru na automatech. Problémy v lokalitách s převahou nezaměstnaných lidí, naprosto závislých na sociálních dávkách, jsou dlouhodobé a situace se nezlepšuje. ČTK to řekla mluvčí severočeské policie Jarmila Hrubešová.
Mezi pachatele trestných činů patří v Libereckém kraji často recidivisté, narkomani nebo nezaměstnaní. Odcizené věci zloději většinou obratem prodají a poškozeným lidem se vrátí jen málokdy. "Bloky domů nebo jednotlivé budovy, kde Romové a další lidé na okraji společnosti žijí, se v Libereckém kraji nejčastěji vyskytují na Českolipsku - především v České Lípě, Novém Boru a v Mimoni," dodala Hrubešová.
Firma GAC ve svém výzkumu pro ministerstvo práce a sociálních věcí označila před dvěma lety v Libereckém kraji 15 měst a obcí s 26 romskými lokalitami oddělenými od okolního světa. Bydlí v nich 2000 až 2500 lidí.
Podle krajské radní pro bezpečnost Hany Králíčkové (ČSSD) by Liberecký kraj potřeboval více peněz na projekty, jež by pomohly lidem v problémových koloniích a přispěly k poklesu kriminality.
"Na druhou stranu však mnoho z nich ani nechce, aby se v jejich životech něco změnilo a se svým osudem se smířili. Například jedni romští rodiče si nepřáli, aby dcera studovala. Jako nezaměstnaná pro ně měla větší cenu, dostávali na ni dávky. Na lidi porušující zákony musí být přísnější jak městská, tak i státní policie," uvedla Králíčková.
Krajský zastupitel za opoziční KSČM Miloš Tita upozornil, že by prospělo, kdyby do kolonií ohrožených kriminalitou chodilo více terénních sociálních pracovníků.
Koordinátor pro národnostní menšiny z Krajského úřadu v Liberci Jozef Holek uvedl, že mnoho Romů propadlo v posledních letech alkoholu, drogám nebo se z nich stali patologičtí hráči na automatech. "Romské rodiny se přizpůsobily vývoji ve společnosti a poznamenala je snaha získat peníze za každou cenu. Politici se však bohužel zabývají spíše vystěhováním jedné romské rodiny než celkovou pomocí romské komunitě," vysvětlil Holek.
V Libereckém kraji se loni více kradlo a loupilo než v roce 2006. Ubylo naopak vražd a násilných zločinů. Celkový počet trestných činů od roku 2004 klesal, ale loni vzrostl stoupl z předloňských 14.773 na 16.045. Policisté z objasnili v roce 2007 necelých 52 procent případů. Předloni měli úspěšnost o téměř dvě procenta vyšší. Kriminalita se ovšem zvýšila kvůli přísnějšímu trestnímu zákonu. V polovině předloňského roku se zařadilo mezi trestné činy řízení s více než jedním promile alkoholu v těle a především velmi časté řízení vozidla bez oprávnění.
"V zimě zaměstnává policisty velká kriminalita v Jizerských horách a v létě v okolí Máchova jezera. Pachatelé tam rekreantům kradou a vykrádají auta. Odcizují jim i věci z hotelů a penzionů nebo ze stanů v kempech. V Libereckém kraji se policistům daří objasňovat více než polovinu trestných činů a produktivitou práce se řadí k nejúspěšnějším v republice," podotkla Hrubešová. K 1. srpnu chybělo v Libereckém kraji proti plánovaným stavům 136 policistů - tedy zhruba deset procent. Ze služby odcházeli masově hlavně v letech 2004 a 2005, pak jejich počty znovu stoupaly.
Zločinci spáchali loni 183 loupeží a policisté jich objasnili 103. Předloni si lupiči připsali na konto 153 loupeží a kriminalisté byli úspěšní ve 101 případech. V roce 2007 se jim dařilo odhalovat lupiče mnohem méně než o rok dříve - objasněnost klesla z 66 na 56 procent.
V Libereckém pracuje v současné době dostatek soudců a pachatele trestají rychleji než před čtyřmi lety, kdy scházeli hlavně na Českolipsku. Některé velké kauzy se však táhnou ještě z minulého století. Obžalovaným se někdy daří vyhýbat se hlavnímu líčení. Nepotrestána zůstává například vražda českolipského taxikáře z října 1998 nebo pašování heroinu do Británie a Švédska z roku 2000. V roce 2005 zastavil Krajský soud v Liberci třímilionovou loupež na poště v Novém Boru z roku 1995. Předseda senátu případ dvakrát vrátil policistům, aby získali další důkazy, a proces se protahoval. Jeden z obžalovaných si stěžoval u Evropského soudu ve Štrasburku a Česko mu muselo zaplatit odškodné několik set tisíc korun.