Bednáři náleželi mezi přední cechy zdejších měst. Svá statuta sestavovali zpravidla podle vzoru pražských bednářů. V Čechách se bez nich neobešlo nic, co se týkalo výroby piva a zpracování vína. Podle ujednání z roku 1660 se v českolipském městském pivovaru (za radnicí) mělo ročně vařit 12 várek piva po 19 sudech, každý sestával ze čtyř věder, přičemž jedno vědro mělo 60,6 litrů, což podle tehdejšího počítání bylo 40 mázů.
V 18. století se na Novoborsku rozšířila výroba beden (kisny) na sklo. Z různých kusů méněcenného suchého dřeva se k tomu loupala dřevěná vlna a bedýnky se sestavovaly z tenkých, dobře spasovaných prkének. Vkládaly se původně mezi štočky plátna, protože sklo bylo doplňkovým obchodem plátenictví. Nicméně sklářský obchod stoupal a tak do ciziny odjížděly vozy se sklem, kde bylo třeba bedny šikovně složit a dobře vycpat, protože jinak by z křehkého zboží nezbyla než hromada střepů. Na venkově se ujímal zhotovení beden místní truhlář.
Dobré časy nastaly, když byla zavedena železnice. Nákladní rampy malých nádražíček byly pořád plné různých beden. Posílaly se syrečky, nasolené maso, povidla ve džbánech a přicházelo třeba porcelánové nádobí a různé nářadí. V létě bylo na zdejších nádražích více proutěných košů. Z Horní Police v nich odváželi do ciziny třešně - srdcovky a z Bezdězu zase borůvky a brusinky.
Dobrého bednáře vytlačila až moderní obalová technika.