Bar či spíše jen výčep nalezneme v ulici Paní Zdislavy, takřka naproti policejní stanici. Vchází se do něj z průchodu a hned při vstupu dostanou zabrat naše smysly.
Čich si musí chvíli zvykat na cigaretový dým, který malý větráček v okně jen těžko vysouvá ven, sluch zase ochromí hlasitá hudba z hrací skříňky. Pokud uvykneme, můžeme zasednout k jednomu ze čtyř stolů či vzít zavděk barovou stoličkou.
Přestože jde o bar se solidní nabídkou destilátů, většina ze sedmi hostů svírala v ruce nádobu s nazrzlým mokem. V nabídce jsou tři druhy točených piv. Doslova za babku jsou produkty z Velkého Března - dvanáctka stojí šestnáct a desítka dokonce jen třináct korun. Já dal tradičně přednost jiné značce - desítce Gambrinusu za sedmnáct korun. A stála za to. Nadchl mě už půllitr, kterému dávám přednost před bezuchou sklenicí. Teplota, pěna i chuť akorát. Sám jsem byl překvapen, že se z jednoho piva vyklubaly nakonec dva kousky.
Kromě dlouhého seznamu destilátů jsou v nabídce i nealkoholické nápoje. Jak je v Lípě zvykem, jejich sortiment je mizerný a ceny zlodějské. Tři decky coly stojí sedmnáct korun a stejné množství džusu vyjde dokonce na korun dvacet dva.
Za pozornost "stojí" i jídelní lístek. Vévodí mu sýrové párky (3 kusy za 30 korun) a párek v rohlíku (1 kus za 15 korun). Zvlášť se platí za rohlíky a hořčici či kečup (vše po dvou korunách). Hladovým návštěvníkům rádi ohřejí i instantní polévku. Gulášová, kuřecí, hovězí ... všechny stojí patnáct korun.
Samostatnou kapitolou je výzdoba restaurace. Kromě obrázků propagujících marlborky, diplomu za první místo v portě či plakátku zpodobňujícího ředitele jako pohlavní úd mě pobavila zejména tabulka tzv. Pivní ligy. Na ní se místní štamgasti chlubí množstvím piva, které dokázali vypít. Jistý Král Šumavy zde vcelku pravidelně dával čtrnáct piv a na paty si nechal šlapat jen Jiříkem z pekáren, který sice většinou dával jen tři čtyři, avšak dotáhl to i na šestnáct piv za etapu. A navíc ... za celý měsíc ani jeden den nevynechal.
Cestou na záchod si můžeme prohlédnout vedlejší místnost, v níž poblikávají proherní automaty. Skoro bych řekl, že mají více prostoru než popíjející hosté. Samotný záchod je vcelku v pohodě. Sice trochu zavání a v zásobníku došlo tekuté mýdlo, ale jinak si není na co postěžovat - voda teče, papír se doplňuje a podlaha byla vytřená.
Servírka byla střelhbitá, točila míru a starala se o obsluhu juke boxu. Ve volných chvílích si četla a posílala esemesky.
Shrnutí: Kdyby ta restaurace nebyla tak zahulená, bylo by to vcelku dobré místo k zastávce při cestě městem. Sice se honosí názvem bar, ale je to obyčejná pivnice.