Zkoumáním v katastru Františkových lázní objevil tři důležité prameny: Natálii, Štefanii a Herkula. Napsal také knihu o původu minerálních vod. Zemřel jako ředitel jedněch lázní v Korutanech.
Balneologie je souhrn vědomostí o pramenech a lázních minerálních, jakož i o použití vody k léčebným účelům vůbec.
Záliba v léčivých pramenech má dlouhou historii. Nálezy lahví svědčí o tom, že nejvíce sem byla dovážena voda bílinská, léčící pokažený žaludek. Plnila se do kameninových nádob s pečetí. Obchodem se zabývali lékárníci a následně drogisté.
Také některé místní pověsti hovoří o léčivých pramenech. O pánu na zaniklém hradě Klinštejn u Horní Libchavy se vypráví, že jeho neduživost, omrzelost a nechuť k jídlu a životu vůbec, vyléčil pramen živé vody někde u Skalického vrchu. V tom případě šlo asi o klasickou vodoléčbu, nicméně hledání léčivých pramenů bylo stálou snahou místních zájemců o prosperující podnikání.
Jediným dočasně zdařilým pokusem o založení lázní s léčivou vodou bylo objevení a využití pramene železité vody v Chotovicích. Sedlák Johann Wenzel Helzel postavil v roce 1838 při své usedlosti lázeňský dům. Podle odborných zjištění krajského fyzika Dr. Ambrosta měl pramen vyvěrající v blízké rokli příznivé účinky při léčení chudokrevnosti, reumatismu a pro všeobecné občerstvení těla. Voda se používala ke koupelím. V roce 1870 byla zavedena i pitná kůra, upravena zahrada s altánem k posezení a hrám a k léčebnému domu byla přistavena veranda. Majitel provozoval 28 pokojů k ubytování. Lázně se vlastně přeměnily na rekreační středisko.
V roce 1880 vydal vlastivědný spolek Excursionsclub brožuru zdejšího rodáka Franze Hantschela (1844 - 1940), který byl povoláním lékař a náležel k předním vlastivědným pracovníkům zdejšího kraje. V knížečce líčí krásy kraje a podává možnosti vycházek a výletů.