19. a 20. století bylo dobou samých atrakcí. První cukrárna na českolipském náměstí, kde pekli rozkošné perníčky ve tvaru zvířátek nebo řemeslníků i jejich nástrojů, uchvacovala zvláště při nedělní promenádě. Po roce 1870 se atrakcí stal šlapací šicí stroj. Ten první v České Lípě měl prý krejčí Richter a v roce 1902 ho vdova po něm dala do právě založeného městského muzea.
Před sto lety měli lidé za atraktivní výstup na Luž, kde po noclehu v horské chatě bylo možné pozorovat východ slunce. Jen pro zasvěcené bylo určeno lákadlo v podobě hartigovské knihovny na zámku v Mimoni. S rozkoší a půvabem o tom psal profesor Paudler. Továrník Wedrich v České Lípě právem pokládal své sbírky exotických přírodních preparátů za atrakci a přidával k nim možnost shlédnutí sbírky tabatěrek a mincí, nebo pohled do bohaté knihovny. Do svého domu čp. 737 v Hrnčířské ulici pouštěl návštěvníky každou neděli od 10 do 12 hodin.
Také epocha socialismu měla své atrakce, skutečné i předstírané. Skluzavka v městském parku v České Lípě vybudovaná na počest IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byla pro tehdejší skromné děti úžasným lákadlem. Nevím jakým povznesením byl 14. prosinec 1949, kdy ve střední škole v Doksech bylo na jeden den vyučování svěřeno žákům. Skutečnou událostí byl první televizor v České Lípě, který byl v provozu u radiomechanika Aloise Sommera 1. 5. 1953.
Nakonec přece jen atrakce pouťové. V roce 1875 předváděl americký cirkus Mery obry a trpaslíky z říše lidí. Českolipské poutní atrakce byly soustředěny na Ptačí louce a to hlavně kolem svátků svatodušních, kdy o volném svátečním pondělku se konalo střílení ku ptáku čili slavnost lukostřelecká. Králem střelců se stal ten, kdo sestřelil poslední kousek dřevěného orla na vysoké ptačí tyči. Střílelo se kušemi často umělecky zdobenými. Den končil hostinou pořádanou králem střelců v lukostřeleckém hostinci.