Celá produkce byla rozdělena do tří částí. V té první obstarala roli frontmana zpěvačka Kateřina García. S Křesťanovou kapelou za zády odzpívala pět skladeb – dvě Křesťanovy, jednu irskou a dvě skotské lidové. Poslední, skotskou lidovou, zpěvem jen zahájila, kapela ji pak rozjamovala do strhující instrumentálky. Tím dala jasně najevo, že kromě dvou hvězd – totiž Křesťana a McCoye - tu bude zářit hvězda ještě jedna, neinzerovaná, a to přímo ona „doprovodná“ kapela. Škoda, že zpěvačka García dostala prostor pouze v onom úvodním bloku. Vůbec by nebylo na škodu, kdyby se na pódium ještě během koncertu vrátila.
Pak nastoupil Křesťan. První skladba jeho bloku začala opravdu drsně – funkový motiv v kytaře s wah-wah pedálem, téměř rocková rytmika, člověk měl zprvu pocit, že spíš než koncert bluegrassového krále sleduje produkci souboru typu -123 minut. Křesťan nezklamal, podal výborný výkon, ale i v této části dominovala kapela, a Robert to věděl. Strhující sóla houslisty Stano Palúcha se střídala se sóly hráče na dobro a steel kytaru Luboše Novotného. Ten jakoby se občas zapomněl a předváděl až hardrockové kreace, za které by se rozhodně nemusel stydět ani Jimi Hendrix. Aby byl výčet hlavních sólistů úplný, musím zmínit ještě Luboše Malinu, hráče na dechové nástroje, banjo a kytaru. Mne ovšem zaujala nejvíce tak zvaná „low whistle“ píšťala. Jednalo se o kovový dechový nástroj s vertikálním držením, zvukem připomínající panovu flétnu.
Její zvuk byl však mnohem příjemnější a míň kýčovitější (možná, že za dojem kýčovitosti zvuku panovy flétny mohou latinskoameričtí indiáni, propagující pomocí ní ve větších městech své nahrávky). Malina zaujal také vkusně použitým klarinetem v poslední skladbě druhého setu. Využil jej hlavně k podehrávání unison s houslemi a steel kytarou.
Skvělá byla ale i rytmika! Martin Ledvina, hrající na kytaru a na mandolínu stál většinu koncertu v pozadí, což je nutné ocenit, u kytaristy dvojnásob. Basa a bicí - Petr Vavřík a Peter Solárik, skvěle drželi celý šestičlenný kolos nad vodou. A to není žádná legrace! Kapela prostě šlapala a byla výborně sehraná, každý věděl kdy, kde, co a proč hraje.
Samotný frontman – zpěv a (občas) kytara, s lehkou nadsázkou (doufám!) sklouzával k pózám narcistických rockových zpěváků, včetně onoho „hraní na kytaru jenom jako“ (tedy pokud nehrál na kytaru).
Z písní slyšených v této části zmíním obohacenou dvanáctku „Krvavá Mary“ nebo úvodní skladbu nového alba „Dřív než se rozloučíme“. Následovala krátká přestávka.
Bylo jasné, kdo nastoupí. Opět rošáda na postu frontmana – v čele kapely stanul Charlie McCoy. Světově proslulý hráč na foukací harmoniku, chodící legenda tohoto nástroje - nezklamal. Oblečen byl – jak jinak – v modré košili, koženou vestičku, na hlavě kovbojský klobouk. Ne, nepůsobilo to legračně jako u některých našich country hvězdiček. Sálem zazněla jižanská angličtina (jaká jiná!), Charlie obligátně vyzdvihl Českou Lípu jako „naprosto best place kde kdy hrál a Druha Trava jako best kapela a super friends“, pozdravil „achoj!“ a už to jelo.
Nejlepší americké countryovky, jedna „skoroswingovka“ z 1940´s (jak řekl Charlie). Zpíval o tom, jak „jede prostě ňákej chlápek po Mississippi, zamiluje se do ňáký kočky, jenomže její otec má fakt velkou brokovnici, takže big problem“, nebo o tom, jak je „super žít na západě, kde seš sám, jenom hvězdy nad hlavou“, no zkrátka žánrová americká témata. Charlie samozřejmě i hrál, na foukací harmoniku, jak bylo avizováno a hrál prostě výborně. Na několik posledních věcí se připojil i Robert Křesťan a ani naši sólisté z doprovodné kapely nezůstali úplně v pozadí.
PřIdávalo se – tuším - dvakrát a nakonec vystoupil sám Charlie se sólem na foukačku. Zahrál známou melodii, kterou si s ním zazpíval celý sál. Poděkoval „very much“ a byl konec.
Sečteno a podtrženo – výborný zážitek. Každý si přišel na své. Fanoušci Roberta Křesťana měli možnost vidět svého oblíbence naživo, milovníci světového country slyšeli skutečnou špičku tohoto žánru a já, a určitě jsem nebyl sám, jsem si nejvíc užil onu doprovodnou kapelu.
Navíc byl celý koncert nahráván a vyjde pravděpodobně jako živá deska (předpokládá se, že vyjde na jaře 2004 -- pozn. editora), takže kdo z diváků si ji koupí, může mít pocit že „byl při tom“. Jak jsem si posteskl v úvodu - škoda jen, že se koncert nekonal ve Vodním hradu. Ale i tak – pokud měl nedávno proběhnuvší Reggae Ethnic Session podtitul „v Žízníkově jako na Jamajce“, můžeme o proběhnuvším koncertu s klidem říct „v Kulturním domě Crystal jako v Texasu“.
Malé interview s Robertem KřesťanemIN: Proč jste si vybral k nahrávání živé desky právě Českou Lípu? IN: Jak jste tedy s koncertem spokojen, pokud je možno na to takhle bezprostředně odpovědět… IN: Zmínil jste, že současná kapela není kapelou Druhá tráva. Je mezi těmito seskupeními nějaká souvislost, zejména personální? IN: Jsou s Charliem McCoyem naplánovány ještě nějaké koncerty? Za IN se ptal Ondřej Homola |