Dnes je 27. 11. 2024
svátek má Xenie

9/2009

Archiv

Týden byl informačně poměrně nabitý. Bohužel jsem se však středečního zasedání zastupitelů neúčastnil, dal jsem přednost divadlu, v němž herci divadla Palace představili divákům hru Noela Cowarda Líbánky aneb Láska ať jde k čertu. Hlavním tahákem byl Jíří Langamajer, který není ve své roli Elyota Chase alternován, a tak je pro všechny jistotou. Jeho hvězdné postavení bylo z diváků cítit už při prvním vstupu na pódium. Ještě nic neřekl a divačky už se smály. Seriály zřejmě dělají své.
Příběh byl banální až příliš. Bývalí manželé přijedou na líbánky, každý však s novým partnerem. Samozřejmě dojde k třenicím, které vyústí útěkem "starých" manželů. To vše se odehraje ještě před přestávkou. Nerad přiznávám, že po ní jsem se už jen nudil. Nikdo z herců se nedokázal vytasit s novou polohou, nikde žádný překvapivý zvrat, vše spělo k nijakému konci.
Abych jen nekritizoval: moc se mi líbila scéna v první půlce (dva hotelové balkony) a taky Klára Issová (je na živo ještě hezčí než v televizi). První manželku Elyota Chase hrála Kristýna Frejová (dcera Ladislava Freje a Věry Galatíkové). Posledním do party a nejméně výrazným byl Michal Slaný, kterého jsem si nedávno užil v Praze v hlavní roli Sladkého ptáčete mládí (s Taťjánou Medveckou).
Nezapomeňte, že už zítra můžeme do divadla znovu. Divadlo Komedie představí adaptaci Stokerova románu Dracula. Jména na plakátu nejsou zrovna nejznámější, ale třeba Ivanu Uhlířovou znáte z Nudy v Brně, Martin Pechlát hrál zase potápěče v Účastnících zájezdu, prosadil se i ve Vratných lahvích či Václavovi. Pro mě osobně je tou hvězdou, která by mě přitáhla, kdybych stíhal, Gabriela Míčová. Navíc, v podání Davida Jařaba (znáte například film Vaterland – Lovecký deník) určitě nebude ani v Draculovi o scénická překvapení nouze.


Když jsem na začátku psal, že týden byl informačně nabitý, myslel jsem tím především posun v otázkách rekonstrukce divadla a výstavby vícefunkční sportovní haly. Články o těchto akcích jsou tady a tady. Divadlo potřebuje rekonstrukci jako sůl. O multifunkční hale nemluvě. Je ostuda, když místní družstva musí jezdit hrát své mistrovské zápasy do Zákup či Rumburka.


I přes neustávající útoky Josefa Doškáře a jeho nohsledů se nehodláme přestat věnovat problematice poválečných excesů v blízkém okolí. Máme svolení převzít z CS magazínu část materiálu Eduarda Vacka.


Uvědomuji si ale, že příspěvky brané z CS magazínu jsou jednostranné. Přivítal bych proto, kdyby se někdo z oponentů do série seriózně zapojil. Zajímal by mě například život pplk. Sekáče, který dal rozkaz k popravě civilistů v Boru. Zajímají mě samozřejmě i svědectví dalších pamětníků. Rád udělám i rozhovor s kýmkoliv, kdo se do diskuse coby oponent zapojuje. Zajímají mě jeho pohnutky, cíle.  


Když jsem u toho shánění dokumentů, potřeboval bych od vás čtenářů pomoci i v našem dalším tématu - Českolipském undergroundu. Při svém pátrání jsem narazil na dokskou skupinu The Sound Makers. Jejím představitelem měl být i jistý Karel či Pavel Šplíchal. Pokud byste k této skupině nebo k tomuto pánovi měli jakoukoliv informaci, budu za ni hodně vděčný.


Jeden ze čtenářů i-novin (jméno raději neprozradím, protože by se pravděpodobně stal terčem podobných útoků jako třeba já, pan Přívratský či paní Stowasserová) mě upozornil na pořad Historie.eu. V jednom z dílů se autoři věnovali právě divokému odsunu. Nesl název: Také vraždy přivítaly mír.
Na stránkách České televize (zde) můžete najít přepis celého pořadu. Vystoupili v něm politolog Rudolf Kučera z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a historici Jaroslav Kučera z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Adrian von Arburg z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Uvidíme, jestli se podaří podobné kapacity dostat na podzim do Boru, kdy se chystá konference o událostech v tomto městě. Taky bychom měli doufat, že pořadatelská služba při této akci bude rozhodnější než je ta na fotbalových stadionech. Zřejmě přijde dost křiklounů neschopných unést jiný názor než ten jejich.
Jen dvě ukázky z pořadu:
…První, co jsem viděl, byla vražda poštovního úředníka Gänzela. Přišel asi pozdě Libočanskou branou nebo řekl něco nevhodného. Hned ho zastřelili a nějaký mladý muž na motorce přes něj začal přejíždět. Nejstrašnější na tom ale bylo, že se do kol motorky zamotala jeho střeva. Byl to otřesný pohled. Hrozné je také to, že ten muž byl obyčejný malý úředník, sociální demokrat, a ve městě nebyl vůbec známý jako nacista. (Hovoří pamětník postoloprtských událostí z roku 1945 Peter Krepech).


…Prokop Drtina vyzýval: "Hned teď běžte a očistěte naši vlast od všeho německého!" Prezident Beneš dokonce vymyslel terminus technicus "vylikvidovat", což je v podstatě genocidní termín, a zasloužil se o to, že se posunulo datum beztrestnosti těchto zvěrstev až do 28. října.
Proč to proboha neskončilo v květnu? Všechno, co se dělo po květnu, by bylo trestné, vražda by byla nazvána vraždou atd. Ale ne, vražda byla do 28. října 1945 nazývána oprávněným odbojovým činem, omluvitelným bojem proti nacismu.
 To je zákon, který v dnešním evropském kontextu absolutně nemůže obstát, ostatně stejně jako některé Benešovy dekrety. Ale toto je obzvlášť zákon, který je na úrovni některých totalitních zákonů nacistických nebo komunistických režimů
. (Publicista Vladimír Just).


O víkendu jsem se zase dostal k cestování. Tak aspoň pár fotografií pro zpestření. Poznáte, kolem kterého města jsem vandroval?