A teď se budeme čtyřicet dnů postit … Hledá se Lenka Kaufmanová. Lampiony štěstí pod Valečovem a Plastic People v Lípě.
S Masoupusty se nám roztrhl pytel. Kravaře, Mimoň, dokonce i děčínská ZOO připravila lidovou taškařici s tímto názvem (viz fotografie). Trochu jsem si započítal, abych přišel na to, že Popeleční středa je letos 17. února. Proč je Popeleční středa tak důležitá? Protože Masopust se slavil tři dny před ní, pak se naši předci čtyřicet dnů postili (raději bych měl napsat: měli postit). Pobavilo mě, když se v tiskových zprávách o těchto akcích objevují hlášky typu: termín Masopustu byl pořadateli stanoven na 21. února. Příště se třeba dočkáme prohlášení, že termín Vánoc byl zastupiteli v Horní Dolní stanoven na 5. ledna, zatímco v Dolní Horní na 12. prosince. Schválně jsem hledal, co všechno teď nebudou moci účastníci zabijaček jíst. Maso, ryby, vejce a mléčné produkty. Navíc je čeká jen jedno jídlo denně. Samozřejmě případné odchylky je možné nahradit tím správným pokáním.
A když se vrátím do reality: je moc dobře, že i v takovém Bohem zapomenutém místě, jakým je posledních šedesát let třeba Mimoň, se pokoušejí vytáhnout lidi od televize. Navíc - neumím si představit tu masáž velkoprodejen, kdyby k půstu došlo.
Fotky z děčínské zoo jsou od Aleny Houškové z Centra návštěvnických služeb Zoo Děčín.
Před časem mi přišel zajímavý e-mail z Ruska. Nejprve jsem si myslel, že jde o spam, ale před vymazáním jsem si všiml konkrétní prosby. Jurij, který odsloužil vojnu z části v Hradčanech u Mimoně, shání dívku, s níž se tehdy potkal. Dohodli jsme se, že já dám do novin jeho výzvu a on mi povypráví o životě kolem Ralska na začátku osmdesátých let.
Plním tedy svou část slibu. Sháníme ženu, která se na začátku osmdesátých let jmenovala Lenka Kaufmanová a zřejmě v červenci roku 1981 přinesla sovětskému vojákovi, který si chtěl do vlasti odvézt nějakou památku, pohlednici Mimoně. Snad neporušujeme žádný zákon, když obě strany pohlednice zveřejňujeme.
Zde v azbuce Jurijova prosba:
В июне или июле 1981 года в середине для (примерно с 12.00 до 13.00) в район поста, где я нес службу, подошла девочка лет 12-13. Мы с ней немного поговорили. Я попросил ее принести мне 1-2 открытки с видами Чехии. Через15-20 минут она пришла еще раз и принесла мне несколько открыток. Одна из них с видом Мимони. Наверно она пришла из Градчан, так как времени прошло немного. На открытке остался адрес. И ее имя (Lenka Kaufmanova). Встреча осталась в памяти Я помню эту девочку. Сейчас она взрослый человек. Я прошу Вас попробуйте найти ее. Эта открытка – моя память о моей службе в ЧССР в те годы и о хороших людях, которые у вас живут.
Tehdejší fotografie Jurije (na té společné je tím posledním, bohužel rozmazaným vojákem):
Včera jsem se zúčastnil pohodové turistické akce na Valečově (zřícenina hradu nedaleko Mnichova Hradiště). Sešlo se zde něco více než sto lidí, kteří kromě noční prohlídky vypustili k nebi desítky lampionů přání. Moc fajn zážitek vidět stoupat papírové lucerničky.
Líbilo by se mi podobné setkání v Lípě před Silvestrem - místo bezduchého vystřelování desítek petard. Nechcete se někdo přidat a založit tradici? Klidně udělám na novinách propagaci :o). Video z vypouštění (někdy později dám aspoň malý filmek z noční prohlídky):
V pátek jsem stihl aspoň část koncertu legendární kapely Plastic People Of The Universe. Dnes už to není úplně můj šálek kávy, ale během studia na vysoké školyë byly mými top skupinami Garáž a Půlnoc, jakési odnože Plastiků. Koncert tak pro mě byl návratem do konce osmdesátých let. Překvapilo mě, že Plastici nejsou umělecky mrtví. Kdo říkal, že bez Mejly to nepůjde, je evidentně mimo. Muzikanti kolem Vratislava Brabence tvrdošíjně hráli kousky z nové desky Maska za maskou, na které se Hlavsa už nepodílel. Staříci působili trochu otráveně, drajv předkapely Papír Sklo Plasty neměli. Krev si nechala rozproudit jen o generaci mladší basistka Eva Turnová, kterou pamatuji právě z již zmíněné Půlnoci.
Video: