Každopádně také vím, že do těch zákulisních hříček takřka již státostrany nevidím. Netuším, proč odstranili vcelku příznivě vnímanou místohejtmanku Bartoňovou, netuším, kolik musela českolipská ODS obětovat liberecké, aby Petra Skokana na první místko kandidátky dostala. Na druhou stranu jsem rád, že ať je volební systém jakkoliv pokřivený a tu a tam někoho zvýhodňující, je demokratický. Po jeho změně většinou volají jen ti, kteří právě neuspěli.Vzpomeňme, že ODS v našem městě takřka drtivě zvítězila a Petr Skokan dostal díky preferenčním hlasům jasný mandát.
Petr Skokan je bezesporu nesmírně ambiciózním člověkem. Asi bychom se již měli zbavit pocitu, že ambicióznost je negativní vlastnost. Já mu, upřímně řečeno, místo hejtmana přeji. Stále lepší, když tam bude ambiciózní Českolipan než úplně stejně ambiciózní Jablonečan. A taky se těším na změnu na místě starosty – čistě ze zvědavosti. Teda chtěl bych mít úplně jiného starostu. Na scéně ale není nadčlověk, o kterém bych si myslel, že bude řešit problémy, které s pobytem v České Lípě mám. Nikdo nemá tu moc uklidit všechen ten materiální i morální bordel, který se po Lípě válí. Není v moci nikoho donutit lidi, aby odtáhli lednici, křeslo a starou pračku až k velkému kontejneru, místo toho, aby ji hodili mezi keříky u kontejnerů na běžný odpad. Nikdo nezajistí, aby městští strážníci byli vždy tam, kde je jich potřeba.
Jsem ráno ležel v posteli zase rozervaný z toho, co jsou lidé schopní mi napsat na mail či k článkům. A manželka na mě: „Prosím tě, si představ, jak se vstává Skokanovi. Dyť jenom kolik je toho o něm na i-novinách.“
Je fakt, že v tomhle s ním teda soucítím. Internet dal do ruky hroznou zbraň našim choutkám zůstávat v anonymitě a přitom se vyjadřovat. Dokud se musely anonymní dopisy pracně skládat z písmenek vystříhaných z novin, dělali to opravdu jen úchyláci a potencionální zločinci. S rozmachem internetu se posílání anonymní špíny stalo koníčkem mnohých z nás.
Ještě, jak jsem ležel, viděl jsem přímo z postele letět hejno hus. Nakonec se mi vstávalo docela dobře. Okolní kopce v oparu a mezi nimi do klínu uspořádaná dvacítka mohutných ptáků. Takový to mrazivý popíchnutí prostého krásna. Snad toho teď bude více. Už se těším, že téma modrého ptáka nahradím jiným opeřencem. Mláďata poštolky na balkóně, pták roku rorýs hnízdící ve ventilačních otvorech. Hmmm, to by nám asi spadla čtenost. Takže příště se opět sejdeme u nějaké bedýnky komunálního kompostu.