Ta část o kouření a alkoholu
Obsáhlý a samozřejmě nepodepsaný příspěvek (zde) mi tento týden přišel k mému článku o kouření mladistvých a nezletilých. Zřejmě student gymnázia (takže je určitě lepší, že se nepodepsal :o)) si na mě vyšlápl. Původně jsem mu nechtěl odpovídat, ale nakonec jsem se rozhodl, že ho zneužiji aspoň v deníku.
Zaujala mě především následující pasáž: "Proč kritizujete rodiče (myšleno kouřících studentů) za to, že dopřejí dětem svobodu, která se týká jen jich? Myslím, že čím méně svobody mladý člověk má, tím větší průšvihy a samozřejmě naopak."
Celý příspěvek vypadal kultivovaně, názory samozřejmě odpovídající věku, ale tak trochu mě mrzí, že se pojem svoboda scvrkl na to, jestli mě bude někdo omezovat v kouření. Já jsem totiž nekritizoval kouření jako fakt. Jsem si vědom, že každý má nějakou tu neřest, žít se svědomím čistým dokáží jen asketi a poustevníci, a to ještě jen možná. Napadám to, že je zde neustále vědomě porušován zákon a represivní orgány se této problematice nevěnují. Je hezké, když se městská policie pochlubí několika přistiženými kuřáky, ale stačí si v pátek či v sobotu večer projít ty správné podniky našeho města a přistihnete u piva či cigarety ne desítky, ale rovnou stovky nezletilých či mladistvých. A ten zákon má v názvu "o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi".
Osmnáctiletá hranice je samozřejmě umělá, někdo dozrává mentálně dříve, někdo později, ale jako v mnoha jiných případech je lepší něco než nic. Existuje dohoda, že společnost bude chránit lidi do osmnácti let před kouřením a alkoholem. Část občanů se o to snaží, ale část ten konsensus porušuje. Proto si myslím, že je legitimní upozorňovat, stíhat a trestat. Takto by někdo mohl pro sebe vyžadovat svobodu krást, loupit ... zní to sice absurdně, ale v některých státech je zákonnost běžnou normou. A my snad všichni chceme žít v nějakém takovém státě.
Tento týden byla zveřejněna studie Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou problematiku a ta jasně ukazuje, že Česká republika je v otázce přístupu šestnáctiletých k alkoholu a cigaretám v jednoznačně nejméně lichotivé situaci ze všech přistupujících i stávajících členů EU. V Polsku, které na tom bylo v otázce alkoholismu v osmdesátých letech hůře než my, pije pravidelně pouze 13 procent šestnáctiletých, u nás 41 procent. Každopádně ze studie vyplývá ještě jeden zajímavý fakt: stabilizovala se situace u nelegálních drog - asi jsou tak dostupné, že kdo si je chtěl sehnat, už si je sehnal, část společnosti je prostě nikdy potřebovat nebude - ale zkomplikovala se situace u drog legálních.
Ta část o volbách
Koho volit? Toť otázka, která tento týden ovládla hyde park i-novin. Když to takto půjde dál, dostaví se k volbám už jen rodinní příslušníci kandidátů. Pravdou je, že nikoho příliš nezajímá, kdo nás bude zastupovat v krajském zastupitelstvu - tento orgán je moc daleko, abychom jej mohli kritizovat za to, že rozhazuje naše peníze, a v televizi po něm také neštěkne ani pes. Ať už půjde o jakékoliv volby, v podstatě se bude jednat o souboj dvou stran - ODS a KSČM. Ta první se v očích části voličů stala ztělesním korupcí prolezlých prospěchářů, ta druhá je naštěstí ještě stále pro většinu ztělesněním totality, nesvobody (ale jinak rovněž korupcí prolezlých prospěchářů).
Jelikož se, a v Lípě je to dobře zřetelné, podařilo ostatní strany poslat na vedlejší kolej, nezbývá než nevolit. Část čtenářů nevolení považuje za slabošství, které nám vlastně ubírá právo kritizovat zvolené zástupce. Taky se v tom zmítám - nemám rád povinnosti jako takové, ale třeba by stálo za to následovat příkladu Řecka, kde je účast ve volbách ze zákona povinná a lidé si kvůli tomu berou i dovolenou. Takto se nás politici snad záměrně snaží přesvědčit o tom, abychom nevolili, a oni tak mohli o výsledku rozhodnout jen se svým příbuzenstvem.
Ta část o hotýlku
Ještě upozorňuji na příspěvek Nadi Vavruškové pod názorem Zdeňka Pokorného k prodeji domů na náměstí (druhý díl - zde). Jak se ukazuje, pan Tesárek to s přestavbou domů na hotel myslí zcela vážně a zve si jednotlivé nájemníky na „kobereček“. Proč si je asi tak jistý tím, že když město domy někomu prodá, bude to právě jemu? No, nebylo špatné udělat sbírku a jen pro tu srandu mu baráky vyfouknout – aspoň tu část, která formálně nepatří zesnulému panu Štěpánkovi. A také chci napsat, jak si vážím zmíněné paní, že se pod svůj názor podepsala, zase tolik hrdinů mezi čtenáři nemáme.
A perlička na závěr
Sakra jsem dnes nějak vážný a „chytrý“. Pokusím se to odlehčit. Stojím si tak ráno v koupelně se svým mladším synem, čistíme si zuby. Povytáhne kartáček ze zamydlené pusy a ptá se: „Tati, si ještě panic?“
Odpověď snad tušíte.