Aspoň mě pobavilo, jak hezky dokázaly mutovat některé informace, které jsme i-novinami vypustili. Největší kus cesty urazila zpráva o tom, že na gymnáziu dostávají kuřáci lístečky umožňující jim kouření o přestávkách – pokud jim je rodiče podepíší. Článek byl teda úplně o něčem jiném. Měl vychvalovat skutečnost, že českolipská městská policie nechala výmluv a snaží se aspoň minimálně omezit prodej cigaret a alkoholu mladistvým ve městě. Jako příklad, že ve své snaze není osamocena, jsem uvedl gymnázium.
Každý pravidelný čtenář již minimálně tuší, že na gymplu učím a že se zcela záměrně snažím o něm psát co nejsterilněji anebo o něm raději nepíši vůbec. Nepotěšilo mě tudíž, když se o informace z článku začala zajímat Mladá fronta a o den později v ní vyšel článek, který už vůbec neměl co do činění s městskou policií. Článek se dokonce objevil v celostátní části. Takže si ho nemohli nevšimnout v televizi NOVA.
Z Novy jako vždy (máme s nimi zkušenosti ze stávky) přijeli už s hotovým scénářem. Například chtěli po učitelce, aby rozdávala lístečky všem dětem v primách, přestože se ve skutečnosti rozdávají skutečně jen těm studentům, kteří se snaží školu opouštět za účelem kuřby. Jestli jste to někdo viděl, tak vězte: je to jako vždy zkreslené. Nova je dobrá tak akorát k tomu, aby šířila nějakou myšlenku, má neuvěřitelný dosah daný počtem diváků. A pokud i tentokrát prospějí její polopravdy dobré věci, splnila svou veřejnou službu. Ani mi tak nejde o to, že si děti kouřením huntují zdraví, ale štve mě, že si příliš brzy zvykají na bezzákonnost. Na to, že jim všude nalijí a všude prodají cigarety.
Na druhou stranu, když čtu o svaté válce lidovců proti drogám, je mi z Kalouska k zblití. Viděl jsem ho na vlastní oči jen jednou v životě – šel parkem, kouřil jako fabrika a pak netípnutý vajgl normálně hodil na zem, přestože všude bylo plno košů a park byl udržován (nebylo to tudíž v České Lípě). Normální čuně (kterému se jakožto hovádku božímu omlouvám)! Nemíním si brát servítky. Takhle se nemůže chovat někdo, kdo chce postavit na roveň měkké a tvrdé drogy a obviňuje spoustu nadšenců pracujících v primární, sekundární či terciární protidrogové prevenci ze zpronevěřování peněz. Jen pokrytecky politikaří.
Ale původně jsem vůbec nechtěl o politice psát, abych si tento týden vydechl. Byl jsem ve svém rodišti na takové malé autogramiádě a dvakrát došla řeč na Českou Lípu. Poprvé, když jsem své čím dál více zapomínající babičce promítal fotografie z Lípy. Měl jsem krásné pohledy, jak ze svého okna tak třeba z Chřibského vrchu. Snažil jsem se jí vysvětlit, jak je to tady krásný, že se už do Polabí nemůžu vrátit. Ty kopce, rybníky, lesy by mi prostě chyběly.
„Ale děda to tam neměl rád,“ řekla.
Děda (který umřel dříve, než já se narodil) byl v Lípě nasazen za války, zřejmě pracoval ve Vagónce. Více si toho babička nepamatovala. Začali jsme se ale spolu přehrabovat dokumenty a fotografiemi. Doufal jsem v nález pracovní knížky, nějakých dopisů atp. Nakonec aspoň malý úspěch – několik fotografií spolupracovníků a jeden z nich je možná i ten, u kterého bydlel. Jmenoval se Robert Špidlen. Více už jsem zjistil jen to, že v té době snad již měl dceru. Kdo si chce se mnou zahrát na „genealoga“, má možnost. Přikládám dvě fotografie.
Druhou "českolipskou řeč" jsem vedl přímo na autogramiádě. Jedná mladá žena si vzpomněla, že v Lípě byla na koncertě v rockovém klubu. Na kapele, která se jmenovala nějak jako Tomáš a Shnilé jablko. Takže na závěr deníku pozdravuju Jakuba K. a Obří broskev.