Loupež století
Máme to stejně my lidé podivnou povahu. Někdo ukradne hromadu peněz a v tu ránu se stává národním hrdinou. Tolik televizních štábů k nám nejezdilo ani v době, kdy jsme jako jediná škola v širokém okolí vyhlásili stávkovou pohotovost. Redaktoři z Primy, České televize, Blesku, ti všichni chtěli vyškrábnout nějaký drb na Františka Procházku. Kdo ho učil? Kdo s ním chodil do třídy? Nadšení, že nebyl takový svatoušek, jak se psalo v prvních dnech.
Ale samozřejmě ani já jsem nezůstával pozadu. Cestou z práce jsem v koutku duše snil o tom, že mě doma čeká mail s nabídkou, jestli s panem Františkem nechci udělat rozhovor, jestli o něm nechci napsat knihu jako o Barboře Koudelkové. Přemýšlím, jestli ve mně vítězí zvrhlý obdiv k bezostyšnému činu, pouhopouhá zvědavost nebo možnost také si přihřát svou polívčičku.
Překvapilo mě, že i některé vysokoškolské kolegyně zločinci fandí. Prý nikomu neublížil, je to takový moderní Jánošík. Všichni při obědě v jídelně sníme, jak si z Baham vzpomene na svou mateřskou školu, která to s tou dvojkou z chování zase tak špatně nemyslela. Vždyť daleko více nás štvou bezprizorní parchanti, kteří nám čmárají po omítce, chodí o víkendu kouřit a pít krabicové víno do výklenku u školní jídelny, zničili nám meteorologickou budku. Daleko více nám vadí jejich rodiče, který ve stejnou dobu stojí u hracího automatu či koukají na novácké zprávy a rovněž sní o Procházkových milionech. Jenže kvůli takovým problémům štáby nejezdí.
K tématu je anketa pod reklamami.
Stávka učitelů
Když už jsem zmínil stávku, tak naše škola se do ní nezapojila. Ani jsem po tom příliš netoužil. Raději jsem v klidu učil. Dokonce jsem měl od sedmi třídnickou hodinu (a musím pochválit žáky své třídy, že přišli všichni, přestože řada jejich kamarádů či sourozenců zůstala doma). Smysl stávky mi unikal. Nestávkovali jsme sice jako minule o prázdninách, ale přesto načasování bylo podivné. Pobavila mě výhrůžka odborů, že když se na naše požadavky nepřistoupí, budeme zase stávkovat v září. No, tomu říkám tlak! Podle mě se potřebovali vrcholní odboroví bossové jen ukázat. Víc by veřejnost bolelo nevydání vysvědčení, hodinové zastavení maturit či jiná podobná lumpárna.
V diskusi k tomuto tématu mockrát zaznělo, že čtenáři sice vnímají podfinancování školství, ale přesto znají učitele, kteří si nezaslouží ani to, co mají nyní. Dobře si pamatuji své začátky, kdy jsem vedl dva kroužky, účastnil se dvanácti soutěží ročně a s dětmi jezdil na výlet minimálně jednou měsíčně. Přesto jsem měl nižší plat než kolega, který byl díky svému věku o několik platových stupňů výše. Všichni ředitelé mi sice mou snahu kompenzovali poměrně slušným osobním ohodnocením, jenže s každými finančními problémy se osobní vždy plošně snížilo. Takový systém je prostě demoralizující. Myslím, že i to je důvod, proč jsem část své energie dal do psaní, které mi měsíčně vydělá několik tisícovek. Nemám potřebu hádat se kvůli třem stovkám. Na druhou stranu si ale neumím představit jiný způsob financování než nyní. Jak ocenit všechny ty aktivity, které učitelé dělají nad rámec svého úvazku? Jak posoudit, kdo učí dobře a kdo špatně? Podle stupně zařazení nových metod? Podle subjektivního hodnocení ředitele, žáků, rodičů, předsedů předmětových komisí, inspektorů? Podle výsledků v soutěžích a přijímacích zkoušek? Je tolik různých pohledů. Ideální stav by byl, kdyby učitelé byli tak dobře placeni, aby se na jejich místa někdo tlačil. Ale já žádnou velkou tlačenku nevidím. Ve školství stále zaznívají dotazy typu: Neznáš nějakého fyzikáte, angličtináře? Určitě mnohem více než: Není u vás náhodou volné místo?
Geocaching
Měl jsem z geokačerů trochu srandu, ale už v tom lítám taky. Zvykám si na pojmy typu travelbug, geocoint, keška. Za poslední týden jsem odlovil jedenáct kačen a už uvažuji o vlastním travelbugu či kešce. A taky už chápu, proč kačeři nechtěli, abych o geocachingu psal :o)). Tak zatím nebudu, ale přikládám pár fotek z lovů.
Křížová hora
Kaňon Kolné
Ploskovice
Další ...
Tento pátek jsem zajel do Liberce na operu Nabucco. Vzhledem k tomu, že nápad umožnit Českolipanům nákup lístku do divadla F. X. Šaldy v našem informačním centru se asi neujme, zakoupil jsem na příští rok blokové vstupné. Vstupenky nejsou na konkrétní představení, ale na pět kousků podle výběru (opera, muzikál, balet a dvě činohry). Stačí včas zavolat a místo se zabukuje. Pro Českolipany tedy ideální řešení.
Sobotu jsem trávil v Drážďanech. Nabízím opět pár fotografií a na pátek připravím tip na výlet.
