K Vánocům samozřejmě patří bohoslužby. Začínám pozvánkou do Nového Boru.
A v Novém Boru aspoň tematicky zůstaneme. Diskusi v i-novinách sleduje i člověk, kterého si nesmírně vážím, páter Angelus Waldstein, dokský rodák. Napsal mi následující dopis (redakčně upraveno):
Od počátku sleduji - jako tehdejší spolužák Hanse Trägera - s velkým zájmem diskusi k událostem kolem 2. června 1945.
Co mne mimořádně mrzí, je opakované podezírání pana Tichého ze spojení se sudetoněmeckým landsmannschaftem. Obvinění, že dokonce píše za úplatu.
Rád bych upozornil na jeho literární dílo Třicet dva hodin mezi psem a vlkem. Přečtěte si, prosím, jeho literární zpracování tohoto příběhu! Jediná postava, která vychází z jeho autorské licence, je ten mladý partyzán. Jeden z bezpočtu mladých Čechů, kteří až do konce války museli pracovat pro zbrojařský průmysl a patřili k jediné mladé generace v celé Evropě, která nebyla ve vojsku. A tak celá tahle skupina lidí cítila potřebu ukázat, že přesto byli českými vlastenci a hrdiny.
Tento panem Tichým vytvořený partyzán se snaží zachránit čest ve svobodné armádě či revoluční gardě nesoucí nějakou uniformu nebo aspoň rudou pásku s písmeny R.G. Co pan Tichý, jak to vidím já, chtěl vyjádřit: Ne všichni spáchali takové krutosti, jaké se tehdy uskutečnily před novoborskou radnicí - veřejné mučení. A ne všichni tento akt schválili coby spravedlivou odvetu, ba pomstu.
Páter Angelus Waldstein
Minulý týden jsem stručně psal o mistrovství světa ve florbale. Především v souvislosti s Českolipanem Štěpánem Slaným. Florbal i díky mistrovství světa doslova expanduje. U nás ve škole studenti kvint pořádali první ročník turnaje s názvem Gympl florbal cup. Zájem byl neuvěřitelný, jak ze strany hráčů, tak diváků. Nadšeně se ho účastnili i moji synové. Na fotce Radima Fojtů jsou hráči mojí třídy, kteří v mladších žácích skončili druzí.
Svůj turnaj si založili i na ZŠ, PŠ a MŠ Moskevská. První ročník Vánočního turnaje ve florbalu mezi čtyřčlennými družstvy tříd druhého stupně vyhrála 8.B před 6.C a 9.A. Turnajem se připojili k podpoře projektu Tomáše Hanáka na ochranu dětí před kouřením, kterou podpořila Národní protidrogová centrála, prezident republiky, nemocnice, školy, církve... Fotky mi poslal Radek Havrda.
Pro mě se nejzajímavější akcí tohoto týdne stal hon, na který mě pozval kamarád do východních Čech, do vsi s názvem Velký Vřešťov.
O honu psát nebudu, to bych zde jen provokoval pseudohumanisty, kteří si myslí, že maso v Kauflandu roste už zabalené na stromech. Mnohem více nadšený jsem se vrátil z této vesničky samotné, lépe řečeno z její hospody. Nevěděl jsem, že podobné ještě existují. Večer se samozřejmě sedělo a donekonečna rozebíralo, jak velký byl kanec, komu ulítl bažant či jak zvěřinu nejlépe upravit. Nikde žádná LCD televize, uprostřed místnosti kamna, kafe zásadně turek, panáky jen dvojího typu (žitná a medovina). Váleček na stěnách, talíře s potiskem Cestovní kanceláře mladých, hliníkové příbory. K jídlu nudlová polívka a řízek s obyčejným bramborem. Padesát hostů a spotřební lístek dostali jen ti, co si nebyli jistí, že na konci budou schopní spočítat si, co vypili a snědli. Majitelky restaurace, Tonka a Maruška, jsou plus/minus sedmdesátileté dámy, které všemu vládnou pevnou, ale vlídnou rukou. Jejich restauraci jim vrátili v restituci, a tak si ji nyní užívají.
Pro ilustraci: fotografie kance, o kterém se tolik diskutovalo. Je to adrenalin, když svých 125 kilogramů dá do pohybu a valí se rákosím dvacet metrů od vás. O myslivcích je i anketa pod reklamami.