Ještě nemáme divadlo a už máme frašku o několika dějstvích. Ani umanuté děti se nedrží svých záměrů tak jako vedení našeho města projektu divadla. Někde se psalo, že doposud se proinvestovalo 35 milionů korun, tak teď k nim přibylo dalších šest, pomocí nichž se naše radnice vyrovnala s firmou Metrostav (zde). Ještě se neví, z jakého úvěru se zaplatí přestavba Sportareálu, a už se vymýšlí, jak sehnat úvěr na přístavbu divadla, které ve zmíněné lokalitě skoro nikdo nechce. Své si k tomu řekl i Zdeněk Pokorný, jehož názor vydáme v úterý. Sice je to stále stejná písnička, ale proč si ji nezahrát znova.
Ale zase je tu ta druhá strana mince - byl jsem tento týden v divadle a skoro jsem se styděl při představě, že si třeba Dagmar Pecková všimla, na jakých sedačkách diváci sedí. Nemluvě tedy nepíše o dalších věcech, které možná jako divák ani nevidím. Kdyby se ty peníze použily na rekonstrukci Jiráskáče, mohl být klid.
Poslední dobou čím dál častěji jezdím za kulturou do Liberce (i jiných měst v okolí). Asi je to částečně tím, že už nejsem taková držgrešle, jako jsem býval, a částečně proto, že mi občas českolipská nabídka nestačí. Problém je však s opatřováním lístků na některé akce. Což o to, lupeny do Tipsportarény se dají stáhnout z netu a zaplatit přes internetbanking. Divadlo F. X. Šaldy, v němž tu a tam slušně "zabékají" v Pucciniho či Verdiho operách, tuto možnost nenabízí. Proto jsem se ptal na našem informačním centru, zdali se výhledově neuvažuje o nějaké rezervační službě. Tady je odpověď: Děkujeme za připomínku, na základě které jsme ihned jednali se zástupcem obchodního odd. divadla F.X.Šaldy. Prodej vstupenek tohoto divadla je zajišťován v rámci propojení informačního centra v Liberci, Vysokou školou a Lidovými sady - v rámci systému Koloseum. Takovéto propojení mezi ostatními městy není zatím v plánu.
Zvláštní je, že lístky do divadla se ale v jiných městech koupit dají - v Jablonci dokonce na několika místech, dále třeba v Chrastavě. Lístky do Tipsportarény se prodávají například i v Semilech a Turnově. Jen my jsme jakási periferie Libereckého kraje. Jak říkala moje babička: když se chce, tak všechno jde.
K tématu je anketa pod reklamami.
Minulý týden jsem si přidělal pár vrásek odstavečkem o geocachingu. Jakmile se o něm kačeři domákli, hodili si odkaz na své stránky a začali k nám linkovat, zkreslovat anketu a tím všechny zvědavce odrazovat od nápadu geocachingu se věnovat.
Asi jsem je podcenil. Až někdy do úterka jsem nerespektoval, jak vážně někteří geocaching berou. Zatímco pro mě to bylo zajímavé téma do deníku a potažmo i do i-novin jako celku, pro řadu z kačerů je hledání schránek s pokladem smyslem života. Já jsem nedělním odstavečkem zavadil o jejich hračku a z těch několika vět zaznívalo, že příště jim tu hračku rozšlápnu. Tak ne, nechystám se udělat tip na výlet k nějaké kešce, vyzradit její souřadnice, umístění či obsah.
Hrozně mě rozesmálo, jak se mě všichni "kačeři" hned na úvod jakékoliv komunikace ptali, kolik odlovených kačen už mám, když si troufám o nich psát. Ještě že nepíšu o masových vrazích, musel bych vysvětlovat, proč jsem ještě nikoho nesejmul. Tak teď jsem je možná naštval, ale třeba si je udobřím, když přiznám, že jsem si zapůjčil od jednoho z nich gps navigaci a ve čtvrtek po třetí hodině odlovil svou první kačenu. A v době, kdy deník vychází, zřejmě lovím další.
Byl to zvláštní pocit jít zimní krajinou, v předpažené ruce nést přístroj, který mi říká: ještě tři sta metrů, ještě sto metrů, ještě deset metrů. Pak se podívat pod kámen, najít tam krabičku s notýskem a několika bezcennými dárky (mimochodem, já tam dal docela hezkou věc, kterou jsem si přivezl z Rumunska). Jestli jako nevíte, o čem mluvím, tak zde jsou české stránky o geocachingu s diskusemi, základními informacemi či slovníkem pojmů.
Minulý týden nehonily čtenost jen můj deník a anketa Osobnost Českolipska, úspěch zaznamenal i článek o koncentračním táboře v České Lípě (zde). S přispěním pana Tichého jsme pro vás podobné materiály připravili na několik následujících sobot. Ve čtyřech částech zveřejníme dokumenty, které použil při psaní své knihy. Vítek Pokorný nám zase přeložil některá svědectví z podobného tábora u České Kamenice. Pokud vás problematika divokého odsunu zajímá, můžete si poměrně obsáhlý text přečíst na následujících stránkách - zde. Cenné jsou především uvedené zdroje.
Na dnešek nemám žádnou fotku, ty si přivezu z výletu až večer. Tak třeba vás potěší aspoň Jan Stejskal na titulce americké mutace časopisu Rolling Stone.
No jo, blbý vtip. Tady si můžete hrát taky :o)