17. listopad
Se státními svátky se po revoluci roztrhl pytel. Dvacet, třicet, čtyřicet let byl občan zvyklý na oslavy spojené s osvobozením Prahy 9. května a najednou se vlajky na úřady a školy věší takřka každý měsíc.
Po pravdě k žádnému ze současných svátků nemám tolik vřelý vztah jako právě k tomu, který proběhl minulý týden. Je to logické: v roce 1989 mi bylo devatenáct let, byl jsem na vysoké škole a od prvních okamžiků jsem byl vtažen do dění. Zažil jsem noční přepisování letáků, napadení milicionářem při jejich vylepování, demonstrace, při nichž tekly slzy po tvářích během Modlitby pro Martu (Kubišovou). Vzpomínám si na hádky nad ústavou - budeme či nebudeme požadovat i zrušení vedoucí úlohy komunistické strany, která bylo zakotvená v tehdejší ústavě? Na Mikuláše se vezlo kolečko plné uhlí před KV KSČ v Ústí nad Labem. Chvíli po tom, co skončil nezapomenutelný koncert Karla Kryla ve sportovní hale. Nabádal nás na něm, abychom už nikdy neryli držkama v zemi.
K ostatním svátkům jsem si vztah nevytvořil. Osmý květen mám ve zvyku nazývat květnem devátým. Moc jsem nepochopil, proč došlo ke změně. Co je mi do toho, že v tento den slaví konec války celá Evropa, když mám od mládí před očima ruské tanky vjíždějící do Prahy až devátého ráno. Podobné je to s 28. říjnem. Nejprve mi bylo dvanáct let ve škole vnucováno, že tento den je Dnem znárodnění, přestože moje babička si v ten den prohlížela fotografickou knížku plnou Masaryka, a dnes bych měl slavit den vzniku státu, který neexistuje? K červencovým svátkům se mi jako učiteli vytváří vztah rovněž těžko. Jejich existenci poznám jen podle výplatní pásky - zbudou mi dva dny dovolené, se kterými jsem předem nepočítal. A beztak jsem tou dobou vždy na Expedici.
Zbývá Den české státnosti, který si všichni spojujeme se svatým Václavem. Už schvalování zákona o tomto svátku bylo nedůstojné. Vzpomínám si na jeden ze Zemanových bonmotů: "Kníže Václav měl některé skvělé myšlenky, třeba to, že ročně odváděl do Německa sto dvacet volů. To by se dalo využít i dnes, následkem čehož by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace." (Připomíná mi to hádanku, která koluje na matematicko - fyzikální fakultě: Co se stane, když z matfyzu odejde podprůměrný student na vysokou školu ekonomickou? Oběma školám se zvedne průměrné IQ. - Připomínám, že Zeman je absolventem VŠE).
Jsem ze Staré Boleslavi, kde měl být 28. září kníže Václav zavražděn, takže úplně imunní k tomuto svátku nejsem, ale připadne mi vcelku divné spojovat smrt patrona země se vznikem českého státu a ještě to slavit. Na fakultě jsme se měli na semináři z ruštiny představovat a vyprávět o svém městě. Všichni představovali spisovatele, herce, vůdce dělnického hnutí, kteří se u nich narodili, ja gavaril o tom, koho u nas ubili.
Letošního svátku jsem využil k tomu, abych se syny zajel do Prahy. První naše kroky vedly na Národní třídu, abych jim ukázal místo v podloubí, kde se procházelo uličkou z pendreků. Nalezli jsme věnec prezidenta i velvyslance USA. Něco málo jsem jim řekl a připadal jsem si jako babička, když mi jako malému vyprávěla o náletu na Berlín, kde byla za války nasazená. Pro rozptýlení jsme zašli do muzea voskových figurín, kde je snad největší atrakcí tribuna plná soudruhů. "A tati, žije ještě někdo?" zeptal se mě starší syn. Projel jsem tu řadu mávajících figurín a došlo mi, že už jen Fidel Castro. Pro názornost jim na fotografii přidávám ještě jednoho do party.
Bohužel jsem nenašel na stránkách města ani v tiskových zprávách, že by se nějaké extra slavnosti konaly v České Lípě. Vůbec nevím, kam by radní v čele se stalinistou Svatkem mohli nějaké ty věnce položit.
Automaty
Shodou okolností jsem tento týden umístil tip na hospody do jedné z nových heren (zde) a zároveň jsem vydal tiskovou zprávu města o rozdělení poplatků z provozů výherních automatů (zde). Čísla, která uvedla mluvčí města Kateřina Amrichová, jsou šokující. Ve čtyřicetitisícovém městě máme 60 provozoven s 270 hracími automaty.
Líbila se mi poznámka pana Hudce, že díky rozdělování výtěžku města mezi instituce, jako je nemocnice a školy, se vlastně z výherních automatů dělá ctnost. Osobně jsem zvědav, jestli by nějaká strana měla odvahu hrací automaty z našeho města vyhnat.
Opět si dovolím exkurz do historie, když už mám dneska tu pamětnickou. Byl jsem také ještě na fakultě, když se proherní automaty začaly v restauracích objevovat. Zprvu jsme si je v naivitě mládí a nezkušenosti pochvalovali. "To je paráda, že se v hospodě nemusí jen chlastat," zaznělo třeba. Pak začali mít problémy první moji spolužáci. Zatímco já do mašiny hodil pět korun a byl i tak na sebe naštvanej, oni se začali zadlužovat s vidinou, že jednou to přece padnout musí. Všichni svorně jsme tvrdili, že jsme ve skutečnosti v plusu.
Za posledních deset let jsem do automatů naházel dohromady maximálně dvě stovky, většinou v rámci nějakého většího tahu. Můžu o sobě tvrdit, že jsem vůči nim imunní. Za tu dobu se však kolem mě vystřídalo relativně dost trosek, kterým automaty zničily rodinu. Vzpomínám na cestu stopem do Prahy. Zastavila mi moc pěkná blondýna a už někde u Doks mi vyprávěla o svém manželovi. Úspěšném podnikateli z Lípy, který postupně prohrál nejen všechny peníze, ale nakonec i vybavení bytu. Jí dlouho nic nedocházelo, půlka elektroniky z bytu byla na údajné opravě, vkladní knížka dětí vybrakovaná. Rozvedla se poté, co se neudržel ani po druhém léčení ...
Společnosti se podle mě hrací automaty nevyplácejí a osobně by mi nevadilo, kdyby nějaké volební seskupení přišlo s návrhem, jak Lípu od těchto parazitů očistit. Lepší než tradiční předvolební fráze. Stačí se podívat do jakékoliv herny a většinou tam uvidíme hrát jen ty, kteří žijí ze sociálních dávek. To znamená, že utrácejí peníze, které nám byly strženy z platu za původně úplně jiným účelem.