Kdo si zkoušel někdy přispět do diskusí na i-novinách, ví, jak jednoduché je kritizovat a jak složité je chválit. Uvědomil jsem si, že pokud chci chválit, musím si odpustit slova ale, přesto, kdyby ... zkrátka nesmím používat žádné dovětky, protože mou upřímnou snahou je, aby tento deník skutečně vyzněl kladně. Bude tudíž značně neobjektivní, za což mě můžete klidně peskovat v příspěvcích pod textem.
Ve 41. deníku (zde) jsem si tak trochu povzdychl nad prohlášením starostky, která ve svém blok(g)u uvedla, že Lípa splňuje požadavky jedné posluchačky rádia na kvalitní život mimo naši metropoli. Zkusím se od tohoto bodu odpíchnout a pokusím se popsat, na co na všechno bych například lákal svou nejmenovanou příbuznou žijící spokojeně v Praze.
1. Bydlení
Pocházím z města, do něhož v současnosti již zajíždějí autobusy pražského integrovaného systému. Kdybych měl holý zadek, znamenalo by pro mě sehnání bytu prakticky neřešitelný problém. Musel bych se zadlužit tak, že by mi pravděpodobně nezbyly žádné prostředky na další světské požitky. Musel bych změnit povolání, protože učitelé berou po celém státě takřka stejné (průměrné) peníze. Asi by můj byt měl o několik desítek metrů menší plochu.
Takže určitě bych ji lákal na bydlení. V Lípě je na trhu velké množství bytů různých rozměrů za velmi přijatelné ceny. Pokud bude mít práci, nemůže ji splácení úvěru zatížit natolik, aby to změnilo kvalitu jejího života.
2. Práce
Když si uvědomíme, jak dopadla v tomto státě jiná hornická města, tak je nutné zatleskat všem, kdo nějakým způsobem mohou za to, jak zde v současnosti vypadá statistika nezaměstnaných. V tuto dobu je míra nezaměstnanosti v České Lípě kolem 7,5 procenta. Není to samozřejmě 0,00 a jistě mi může někdo oponovat, že se mi to píše, když mám relativně poklidné zaměstnání ve státním sektoru (ono už zase tolik poklidné není), ale mohlo to s Lípou dopadnout hůře.
Kdo chce, práci najde. Otázkou je, jestli podle vlastních představ. Má příbuzná je vyučená, přizpůsobivá a je velmi pracovitá, neměl bych o ni v Lípě strach.
3. Školství, zdravotnictví
Má příbuzná má malé dítě a čeká druhé. Mé děti vystřídaly dvě mateřské školky a já si až na drobnosti nemůžu na péči, která jim v nich byla věnována, stěžovat. Také nebyl problém děti do školky umístit, což v jiných městech zdaleka není pravidlem. To samé platí i o základních školách. Navíc Lípa má na svou velikost na malém prostoru škol dostatek. A všechny bojují o žáky, nabízejí různá zaměření (sportovní, hudební, matematické, jazykové, zaměřené na žáky s různými dysfunkcemi). Takže, kdo netrvá na škole ležící přes ulici, může už od první třídy dítěti školu vybírat. Mé tvrzení platí o školách základních i středních. Navíc Lípa má výhodnou polohu, a tak to, co není v Lípě, sežene se v Děčíně, Ústí, Mladé Boleslavi či Liberci.
Na zdravotnictví se nadává všude, nepřipadne mi, že by v tomto směru Lípa nějak výrazně vybočovala. Když jsem se coby student biologie účastnil pitev člověka, byl jsem vždy fascinován složitostí celého toho systému. Nechápal jsem, jak to může fungovat třeba sedmdesát let. A tak mě nepřekvapuje, když některý ze "servisních zásahů", bohužel, nevyjde. Každý takový případ se pak v rodinách rozebírá, kritizují se úplně všichni, kdo by za něco mohli moci. Možná by stálo zato dát si ruku na srdce a přiznat si, jestli bychom vůbec byli schopní unést tolik zodpovědnosti, jako nesou lékaři.
A navíc, aspoň tiskové zprávy z nemocnice naznačují, že českolipská nemocnice je na tom lépe než dříve, aspoň co se týká výstupů směrem k pacientům. Určitě bych neřekl příbuzné, ať jede rodit někam jinam.
Rovněž dětských, obvodních a speciálních lékařů je po Lípě dostatek a platí zde to samé jako u škol.
(Jsme zhruba v půlce, tak jen upozorňuji na svůj slib, že nebudou žádná "ale".)
4. Vyžití dětí
Prožíval jsem své dětství tak, že jsem doma praštil s taškou a na zbytek dne jsem zmizel v lese či ve staré pískovně. Nevím, jak to moji rodiče psychicky zvládali, ale mně dnes připadá rozumnější svěřit děti různým zájmovým útvarům. A jelikož mám dvě děti "kroužkového" věku, jsem snad povolanější posoudit tento „aspekt spokojeného života“ lépe než třeba předchozí zdravotnictví.
A jsem moc spokojen. Kdyby měli kluci desetidenní týden, mají jak trávit odpoledne. Využíváme školních kroužků, základní umělecké školy, sportovních oddílů i Libertinu. Někdo může namítnout, že září je díky tomu finančně velmi napjaté, ale školy mají kroužky většinou zadarmo a řada institucí nabízí sociálně slabším slevy či odpuštění plateb.
5. Vyžití dospělých
Podle mě už dávno neplatí, že v Lípě chcípl pes. Máme kino, máme divadlo (a možná budeme mít časem nejmodernější v republice), máme Crystal a máme pár lidí, kteří bez ohledu na kritiky stále chystají nové a nové věci. Kdo si chce jednou či dvakrát týdně vyrazit, může. Navíc do Liberce je to necelou hodinku a bude to ještě lepší. A z Liberce se stává skutečné krajské město, kam se vyplatí zajet na Verdiho operu, koncert Deep Purple anebo vítězící fotbalové i hokejové mužstvo.
Největší devizou České Lípy je její poloha. Stal se ze mě takový patriot, že o ní prohlašuji, že má pro turisty, cyklisty, zkrátka všechny tuláky a milovníky krásna tu nejlepší polohu v republice.
6. Nákupy
Není moc měst, kde za hodinku můžete pěšky dojít do Hypernovy, Kauflandu, Lidlu, Penny, OBI, Intersparu. Má příbuzná by byla nadšená. Pěšky může jen do Normy, do nejbližší Hypernovy to městskou dopravou trvá minimálně půl hodiny. Proti Praze zde chybí obchody s "lepším" či řekněme luxusním zbožím, jenže to bude nejspíš tím, že zde nejsou ti vhodní zákazníci. Myslím, že kdyby byli, neviditelná ruka trhu by si je našla.
7. Vedení města
V zastupitelstvu nám sedí lidé, které jsme zvolili svými hlasy (či nehlasy). Ať už se profilují jako představitelé pravice, levičáci, nezávislí, modří, rudí, nemám pochybnosti o legálnosti jejich zvolení. Søren Kierkegaard sice tvrdil, že demokracie je totalita většiny nad menšinou, ale nejen já se domnívám, že lidstvo nic lepšího zatím nevymyslelo.
Přestože zastupitele a jiné představitele radnice někdy kritizuji tak, že kdyby tak někdo kritizoval mě, pár nocí nespím, chovají se ke mně více méně korektně. Pokud jsem s někým diskutoval, nikdy nepřešla diskuse v osobní střet. Až na pár výjimek (a to nemusel být záměr) nedošlo k významnému ucpání informačního kanálu. Mluvčí města mi pravidelně dodává tiskové zprávy, a když jí položím dotaz, pokusí se mi v rámci svých pravomocí odpovědět, zpravidla druhý den.
Myslím si, že složení radnice nijak výrazně nemění kvalitu mého občanského života. Mou příbuznou by nejspíš vůbec nezajímalo, kdo na radnici sedí.