Tentokrát nechám Městské noviny spát, stejně žádné další do schránky nepřišly. Citoval jsem z knihy s názvem Perpetuum mobile aneb Vládcové libereckého nezávislého novináře a spisovatele Jana Šebelky. Docela mě zaujala, navíc s odchodem Petra Skokana do Liberce vyvolává jisté paralely.
Publikace má podtitul politický western, což je vcelku trefné, neboť hlavní hrdina, shodou okolností zhruba padesátiletý dříve úspěšný novinář, si vzal na mušku krajské a liberecké politiky, jež považuje za největší škůdce pro občany. Trefné je i zprofanované upozornění v úvodu:
„Tento příběh se nikdy nestal. Kdyby činy, povahy, skutky a charaktery jeho postav cosi čtenáři připomínaly, pak jde o podobnost čistě náhodnou. Není ovšem náhoda, že byl napsán právě takto.“
Marek Kafka v knize zakládá agenturu Útočící bizon a začne rozkrývat mafiánskou strukturu, jíž vévodí propojení silné pravicové strany se stavební firmou Primer. Takto vypadá první tisková zpráva Útočícího bizona (v závorce mé poznámky, aneb co Šebelka netušil):
„Stotisícový Liberec má dvě rarity. Párek bílých tygrů a náměstka pro sport a kulturu Zachariáše Bacila. Na něm je zajímavé to, že byl nejdříve u krav a pak měl ředitelství.“ (Česká Lípa nemá bílé tygry, ale hovoří se o tom, že bude mít místostarostu pro sport a kulturu, který měl ne moc úspěšnou jednu hospodu, pak měl ještě jednu, ještě méně úspěšnou hospodu …).
„Volby vyhrála v Liberci nejsilnější pravicová strana, na jejíž kandidátce byl náš muž hodně vzadu. Před ním se umístili většinou lékaři, ale žádnému se nechtělo na čtyři roky opustit svou práci. Bacilovi ano. Hned po volbách reagoval nově zvolený primátor Eckert na jízlivé otázky novinářů, zda ví o Bacilově zootechnické minulosti, že ve funkci náměstka není třeba odbornost, ale příslušnost k vítězné straně a organizační schopnosti. Bingo! To samé tvrdil normalizační prezident Husák v roce 1976, když na sjezdu KSČ povýšil stranickost nad odbornost. Pikantní, i roztomilé zároveň bylo, že Zachariáš Bacil při té příležitosti upozornil na fakt, že Václav Havel také nemá vysokou školu a je prezidentem.“ (I volby v Lípě už několik let vyhrává nejsilnější pravicová strana. Má však tak malou základnu, že za zmínku stojí jen doktor Tejnora, senátor, který mluví, když nemá, a mlčí, když má mluvit. I on byl v komunálních volbách voliči posunut do čelních pozic, načež odstoupil. O odbornosti se v Lípě dá rovněž hovořit jen těžko, vždyť ve vedení radnice má vysokou školu jen místostarosta, o jehož kladném vztahu k alkoholu v tomhle městě pochybuje jen málokdo. A obhajoba nevzdělanosti je přesně taková, jako v případě „fiktivního“ libereckého primátora i náměstka.
„Kdosi se na tiskové konferenci tehdy zeptal, jestli nebude střet zájmů jeho funkce a to, že je spoluvlastníkem měsíčníku Kultura v Liberci, na nějž přispívá radnice ročně nemalými částkami. Náměstek slavnostně prohlásil, že z něj vystoupí jako jednatel i spolumajitel. To řekl před víc než třemi lety. Dodnes je však v obchodním rejstříku uveden jako obojí.“ (I těchto slibů jsme si v České Lípě užili dostatek. Obzvlášť pestrý je v tomto smyslu rejstřík „stále ještě starosty“.)
„A nejen to. Vítězná strana si ze zmíněného periodika udělala za peníze města, tedy občanů, hlásnou troubu. Po tři roky v něm každý měsíc promlouvá k občanům jen pět lidí : Primátor, senátor Čtvrtek, poslanec parlamentu Vrba a další dva – dnes již bývalý přednosta okresního úřadu a nynější hejtman Karel Havlík a ředitel Podještědské fakultní kliniky. Občas si udělí slovo i náměstek Bacil, aby skromně pohovořil o úspěších svého resortu.“ (Šebelka si fakt moc práce se šifrováním nedal – senátora Čtvrtka, který bude pravděpodobně v nejbližší době zvolen předsedou senátu pod jménem Sobotka, pozná jistě každý. O českolipské hlásné troubě je fakt již darmo psát).
„Říká se, že každý je strůjcem svého štěstí. Lidé jako Zachariáš Bacil však žádné štěstí pro Liberec nejsou. Je to naopak – štěstí má on. Už tři roky mu každý den nesou jeho hluší, slepí a němí voliči.“
Napadlo mě nabídnout panu Šebelkovi prostor v i-novinách, aby nám tak jednou, dvakrát měsíčně napsal o tom, jak si v Liberci vede nový hejtman Petr Skokan, ale prozatím se neozval, tak nás nemůžu potěšit.
Možná mi jen blbne mail, protože jsem psal i zastupitelce Kosťunové, abych se jí zeptal, jak se podnikatel Tesárek postará o nájemníky domu na náměstí a jak bylo vyřešeno parkování u budoucího Tesárkova hotelu. V dávném rozhovoru mi totiž na otázku, jestli bude hlasovat pro prodej, odpověděla:
„Pokud se pan Tesárek dohodne s nájemníky a vysvětlí mi, kde budou parkovat hoteloví hosté, nejsem proti.“ (celý rozhovor – zde).
Zanechme politiky – na středu jsme pro vás nachystali snad pravidelnou rubriku, která se bude jmenovat Fotožurnál. Přispívat by do ní měl hlavně Jindra Hladík, ale možnost máme my všichni. Jednalo by se o tematicky zaměřené soubory fotografií, které nějak reflektují dění v našem městě a okolí. Digitálních fotoaparátů přibývá a je škoda fotografie ukládat do souborů jen ve svém počítači. Pošlete nám své snímky, rádi je uveřejníme. Součástí rubriky bude vždy i malá hádanka, abychom vás co nejvíce zapojili do procesu Než se Jindra a vy rozjedete, nabídnu ve středu fotoseriálek ze své sobotní účasti na poslední leči. Následuje malá návnada.
