Během týdne mě doslova vybombardoval maily pan Jaroslav Rýpar z penzionu pro důchodce. Chtěl upozornit na nevhodné chování Evy Stehlíkové, ředitelky Sociálních služeb města, radní a zastupitelky. Ve svých textech mimo jiné píše:
Ovládá mistrně schopnost nahánět lidem strach. A to jak podřízeným, tak seniorům. Mnohokrát jsem od svých spolubydlících slyšel: Ona je nejvyšší, proti ní nic nezmůžem, musíme počkat až odeesáci prohrají volby. (Mnohokrát vyřčeno na schůzce zájemců o parkování v areálu penzionu). A taky mnoho nepublikovatelných výrazů na její adresu. Svou schopností nahánět strach eliminuje svou nekompetentnost při svých rozhodováních. (Pátral jsem samozřejmě v širším okruhu její působnosti a od nikoho jsem na ni neslyšel pochvalné slovo.) Zvláštní kapitolou v činnosti pí. Stehlíkové je instalace vodoměrů. Údajně je v této věci proti ní vedeno vyšetřování, ale nic podrobnějšího o obvinění a stavu vyšetřování nevím, vím jen co jsem viděl na vlastní oči (popsáno ve stížnosti) a vím, že bylo zbůhdarma vynaloženo mnoho set tisíc korun. Budu žádat, aby skutečnosti uvedené v mé „stížnosti“ byly včleněny do vyšetřovacího spisu. O této záležitosti budu pátrat dál. Ve výběrovém řízení bude brzy rozhodováno o ředitelce sociálních služeb. Ti, kteří by snad usoudili, že by jí mohla být pí. Stehlíková a prosadili ji do této funkce, by de facto přebrali zodpovědnost za její budoucí případně spáchané psychické i materiální škody, pokud znají materiály, které jsem předložil o její nezpůsobilosti vykonávat tuto funkci. Je mimo vší pochybnost, že bych na to dal setsakramentský pozor.
Co si o textech myslet? Jde o výlevy staršího pána, který se v domově důchodců nudí, anebo se nám vynořila z hlubin českolipského marasmu mediálně vděčná kauza? Myslel jsem, že se více dozvím při středečním zasedání zastupitelů, kde pan Rýpar vystoupil. Jenže jsem ho nestihl, a co je horší, nezúčastnila se ho ani paní Stehlíková. Chybí mi tedy vyjádření druhé strany. Zkusím příští týden získat více informací.
Během týdne mi napsal také páter Angelus, se kterým připravuji rozhovor. Reagoval na mé doporučení přečíst si knihu Jana Tichého Třicet dva hodin mezi psem a vlkem.
Jako pravidelný čtenář českolipských i-novin jsem naposledy dočetl, co jste psal ke knížce pana Tichého. Jsem rád, že jste deklaroval toto dílo jako doporučenou literaturu.
Nejen osobně jsem loni poznal pana Tichého, ale navíc také pána jménem Hans Träger - byl to opravdu můj českolipský spolužák od roku 1942 do roku 1945. Právě on zařizoval od roku 1981 opakované setkání celé naší třídy. Poslední setkání bylo loni tady v Ettalu. Následující den Hans náhle zemřel. Tak možná chápete, jak mi je Hans blízký. Já jsem ho obdivoval, jak překonal všechno, co kdysi vytrpěl, a jak se stal průkopníkem porozumění, ba smíření mezi Čechy a Němci. Vzpomínám, jak mi Hans jednou v roce 1995 vyčítal, proč jsem ho nezískal dřve jako člena Ackermann-Gemeinde, tj. sdružení těch sudetoněmeckých katolíků, kteří si už od r. 1946 předsevzeli poslání uznat nejen české křivdy, ale také vlastní (sudeto-)německé. A usilovat o smíření. (Ostatně v roce 1995 jsem přednášel v České Lípě v Komenského akademii o Ackermann-Gemeinde a jejich kořenech.) Knížka útlá, jak jste charakterizoval, je legitimní způsob literárního utvaření těch událostí. Německý pojem "Dichtung" znamená pravě "zhuštění" příběhu z pohledu soustředěných osob a spojovácí fiktivní osoby (moc sympatický Petr - takové mladé, slušné "čerstvé" gardisty jsem tehdy zažil sám).
Zvláštní, jak se i teď v rozhovorech, více než šedesát let po válce, k tématům války, a hlavně vysídlení Němců, vracím. Dotkli jsme se tohoto problému během rozhovoru s Brigittou Procházkovou, která vykonává funkci místopředsedkyně základní organizace Kulturního sdružení občanů německé národnosti v Novém Boru (zde). Hlavně jsem byl překvapený velmi jednoznačným prohlášením Břetislava Vojtíška, bývalého ředitele Vlastivědného muzea (rozhovor se teprve připravuje, je velmi zajímavý a nenechte si ho ujít).
Tématu se věnuje dnešní anketa pod reklamami.
A ještě pár fotografií.
Na snímcích Jiřího Škrlety, můžete vidět, jak nám sdružení přátel pana Procházky v čele s hejtmanem Skokanem a starostkou Moudrou zvyšuje úroveň života na Špičáku.
Přidávám fotografii z nedělních exkurzí na staveniště Sportareálu, kterých se nakonec zúčastnilo více než 700 občanů. Ta je od mluvčí města Kateřina Amrichové.
Taky se mi líbila fotka, jak si hejtman Petr Skokan podává ruku s robotem. Má to pestrý život takový hejtman - v jednom týdnu se setká s prvním českým kosmonautem i s robotem ...
